A proč tu vlastně jsem?

27. července 2016 v 0:00 | Nany J

Zanedlouho to bude šest let, co tu jsem. A za tu dobu se mě na otázku "Proč ten blog máš?" zeptalo opravdu hodně lidí. A ačkoliv se otázka moc neměnila, moje odpověď nikdy nebyla stejná.
Blog jsem začala s myšlenkou, že je zbytečné psát si něco do Wordu, když si to stejně přečtu jen já. Že prostě není od věci se se svojí tvorbou podělit. A přesto, že jsem si v té době psala jen povídky, blog jsem vedla úplně jiným směrem - beauty a lifestyle.
I když toto téma nebylo dříve rozšířené takovým způsobem, jako je teď, našlo se pár holek. A k těm jsem neuvěřitelně vzhlížela. Někdo měl za vzor Katy Perry, někdo Justina Biebra, já měla Lady Vanilku. Hltala jsem každý její článek (zpětně si uvědomuji, že občas psala pěkné blbosti a já jsem se jimi poté inspirovala, teď už se nad tím můžu jen usmát), psala jí dennodenně komentáře a byla taková ta typická fanynka.
Tím pádem se moje odpověď "Nechci psát do šuplíku." změnila na "Chci, aby byl můj blog hodně navštěvovaný, abych byla obdivovaná a - ačkoliv to nyní nerada přiznávám - abych byla prostě jako Lady Vanilka.". Rozhodně jsem se nikdy nedostala do fáze, kdy bych ji kopírovala, styl psaní jsem si zachovala a ani témata jsem moc neřešila. Což se mi na sobě zpětně líbí - i když jsem byla menší, uvědomovala jsem si, že napodobování někoho nemá smysl.
Nyní se dostáváme do doby, kdy mi bylo kolem třinácti let. A abych řekla pravdu, za tuhle část se asi nejvíc stydím. V té době jsem si začala všímat toho, že blogerky sem tam něco dostanou zdarma, mají placené reklamy, mohou zdarma chodit na různé akce... Moje plány se změnily. Opravdu jsem asi půl roku psala články jenom kvůli tomu, aby mě objevil nějaký server a mohl si u mě udělat reklamu. Samozřejmě, že jsem tehdy absolutně ignorovala fakt, že se moje návštěvnost hodně liší od blogerek, které něco propagují, prostě jsem si jela svoje a myslela jen na to, že nebude trvat dlouho a i já se dostanu k něčemu takovému dostanu. Nebude pro vás překvapením, když vám napíšu, že jsem ke spolupracím přišla až poté, co tohle období "Dělám to pro spolupráce." skončilo a já se tak nějak smířila s tím, že tudy cesta nevede a psala jako dřív.
Od té doby už bloguji opravdu jen kvůli tomu, že mě to baví. Jsem ráda, že mám pár stálých lidí, co můj blog neustále čtou, komentují a drží při mně. Sice to nedokážu porovnat, protože jsem tu druhou stranu nikdy nezažila, ale opravdu si myslím, že je lepší mít takovouhle malou základnu, než stovky lidí, kteří o vás ví, ale k nikomu z nich nemáte vztah, a i pravidelně komentujících lidí si postupně přestanete všímat.
Za poslední dva roky, co se můj přístup změnil, mi přišlo mnoho různých nabídek. Musím říct, že většinu z nich jsem odmítla. Dřív bych asi kývla hned po první milé větě, ale dnes si všechno dobře rozmýšlím. Pro příklad tu mám dva příklady. Nejdříve se jednalo o nabídku samolepek na zeď. Byla to taková první nabídka nějakého produktu, takže jsem z toho byla nadšená. Na druhou stranu jsem si ale hned řekla, že tohle nemůžu přijmout. Samolepky na zeď se mi většinou nelíbí, v pokoji na ně stejně nemám místo a co s tím jinak, že? Navíc se to ani nehodí do témat, o kterých píšu. Nejdřív vyjde mnoho deníčků, poté pár recenzí na knížky či kosmetiku a najednou samolepky na zeď? Prostě by to byl špatný krok. Druhá nabídka se týkala recenzování krému. Že by mi ho zdarma zaslali a já bych do dvou týdnů napsala recenzi. Ne jsem řekla ze dvou důvodů. Tím prvním, důležitějším, byl ten, že krém byl na suchou pleť. A já suchou pleť prostě nemám. Tím pádem byla malá šance, že by mi vyhovoval a recenze by tím pádem byla negativní. Teda, ne že by byl problém napsat negativní recenzi, šlo mi jen o to, že bych ji psala úplně zbytečně, když jsem dopředu věděla, že to ok nebude. A druhým důvodem byla krátká doba. Napsat recenzi na krém za dva týdny? Zrovna pečující kosmetika se většinou musí testovat alespoň měsíc, aby si na ni člověk mohl udělat názor. Tak jsem odmítla i tuto nabídku.
Dnes můžu říct, že se o pár spoluprací snažím, sem tam nějaké značce napíšu, ale na otázku už bych neodpověděla jinak, než "Bloguju, protože mě to baví. Ráda píšu, ať už o svých zážitcích, nebo o nových produktech, co jsem vyzkoušela, mám ráda komunikaci se čtenáři, je skoro až neuvěřitelné, že jsem díky blogu poznala tolik lidí, někteří z nich jsou dokonce moji dobří přátelé. Navíc mi toho blog do života tolik dal. Tolik mě toho naučil. Bez blogu bych dnes byla úplně jinde, moc dobře si to uvědomuju. Bloguju, protože to je jedna z nejlepších činností, jakou jsem kdy dělala."

Tímto článkem jsem jen chtěla přispět k tématu týdne, další moje články najdete na blogu: nany-j.blogspot.cz

 

Jedno narozeninové...

11. května 2016 v 1:09 | Nany J |  Video

AHOOOJ!


Fitness deník #1 - motivace

18. dubna 2016 v 6:19 | Nany J |  Video
Ahoj, dnes pro vás mám první díl z dlouho slibované série o zdravém životním stylu. Je to jen takový rozjezd, ale i tak doufám, že se vým video bude líbit :)

Příjemné sledování :)
 


Shrnutí týdne: V roli režiséra

16. dubna 2016 v 12:59 | Nany J |  Ze života
Ahoj všem,
dnes pro vás mám po delší době shrnutí týdne, jelikož mi přišel relativně zajímavý a přeci jenom je fakt, že mě poslední dobou články ze života baví asi úplně nejvíc.. takže proč ne :)

Pondělí
V pondělí jsme psali matiku. Myslela jsem si, že není možné, abychom psali test dvě hodiny za sebou, ale matika je matika, a tak se prostě psalo. Známku ještě nevím, ale pevně doufám, že jsem se nespletla a že mám všechno dobře, protože je načase opravit ty čtyřky předtím :D.
Odpoledne jsem šla po delší době na kytaru a moc jsem si to užila. Bála jsem se, že bude učitel trochu naštvaný a smutný, že jsem se na to poslední měsíc úplně vyprdla, ale řekl mi, že to je v pořádku, čas není vždy a že mi to i celkem jde, takže to není zase taková tragédie.

Úterý
Informatika je tento rok asi nejzajímavější, co kdy byla, i když radostí z ní taky neskáču. Aktuálně pracujeme s HTML, což je něco, s čím se setkávám prakticky pořád - blog. Jsem ráda, že se zase něco naučím, protože doteď jsem uměla spíš základní úpravy, odsouvání textu... ale třeba práce s barvami je pro mě něco nového. Takže teď dvouhodinovka vypadá tak, že první krapet bojuju se svojí stránkou a druhou všem radím. Docela lituju lidí, kterým tyhle věci nejsou blízké, protože je to těžké i pro mě a to mě to relativně baví.
Odpoledne jsem byla na koních a měla jsem po dlouhé době Agátku, která byla moc hodná. Ona vlastně ani neumí zlobit. Plní všechny "rozkazy" s nadšením, temto má super a celkově je to i mazel.

Středa
Ve středu ráno jsem jela na kole, protože bylo pěkně a mně bylo jasné, že tenhle týden nebude jiná příležitost. Cesta byla celkem akční, hlavně jsem vůbec nestíhala, ale nakonec jsem do školy dorazila mezi prvními :). Jelikož byly třídní schůzky, tak jsme končili po páté hodině, což je oproti osmi hodinám utrpení dost velký rozdíl.
A zbytek dne jsem si fakt užila. Byla jsem x hodin na longboardu, jak jsem říkala v minulém videu, celá od bahna, potom jsem zvládla natočit 2 videa a k tomu všemu jsem věděla, že další den do školy skoro nic nemáme. A to, co jsme měli, jsem se stejně naučila ráno.



Čvrtek
Ráno jsem byla trochu nervózní z testu z bižule, protože jsem se na to absolutně nenaučila, ale stačilo pár minut, 3x si to přečíst a předpokládám, že budu mít nejhůř dvojku. Pak přišla dvouhodinovka z matiky, kterou nesnáším z jednoho prostého důvodu - je dost velká šance, že půjdu k tabuli. Ale tentokrát jsem měla štěstí a tragédie se nekonala. Uff.
Odpoledne jsem jela na koně.. jinak zmiňovala jsem se, že jezdím čtvrtky jinde? Teď jsem přestoupila do jezdeckého parku a je to tam naprosto luxusní. Jezdí se v přírodě, je tam x jízdáren, dokonce i část na sprinty, mnoho výběhů a taky hodně srnek. Strašně se mi to tam líbí a koně jsou také skvělí.

Pátek
Odpoledne jsme se s E., M. a L. sbalily a vyrazily do přírody. Abych vám to trochu víc přiblížila - na mediálku jsme měli udělat nějaký minifilm. Já jsem z toho samozřejmě byla nadšená, protože to je přesně to, co mě strašně moc baví a kdybych měla v tomhle okruhu v budoucnu pracovat, určitě bych se nebránila. Jely jsme celkem daleko, protože nám z nádraží u školy zrušili dva vlaky, takže jsme vystřídaly několik jiných vlaků a párkrát jsme se dostaly i do metra. Samozřejmě, že se nám toho hodně cestou stalo, pak i na místě, ale to je osobní, spíš bych se zaměřila na to, jak jsme odpoledne vyrazily točit film. Nejdřív jsme byly trochu neorganizované. Trošičku. Ale potom jsme se zorientovali a myslím, že máme mnoho slušných záběrů. Samozřejmě jsme toho tolik nestihly, takže jsme museli pokračovat v sobotu a vlastně to pořád není hotové, ale většinu už máme za sebou. Tohle přespání jsem si fakt užila :).

A co plánuju na zbytek víkendu? Asi uklidit, pochopit matiku, udělat něco na blog a taky si chci konečně přečíst jednu knížku, na kterou stále není čas. A co vy? :)




TOP 5 - březen

14. dubna 2016 v 16:13 | Nany J |  Video
Ahoj, dnes pro vás mám s menším zpožděním video o oblíbencích za březen :)

Příjemné sledování :)

Hollywood Undead v Praze!

9. dubna 2016 v 14:20 | Nany J |  Ze života
Ahoj všem,
nedávno jsem měla tu možnost jít na koncert skupiny Hollywood Undead, a tak jsem si řekla, že bych vám o něm mohla něco povyprávět :) Akce se konala 2.4. ve Fóru Karlín od osmi hodin.

Už jen to, jak jsem se ke koncertu dostala, je zvláštní. Sice jsem před nějakou dobou věděla, že tam budou, ale stále jsem se nemohla rozhodnout, jestli tam mám jít, nebo ne, protože nikdo z mýc přátel nic takového neposlouchá. A pak jsem u jedné holky od nás ze školy narazila na status, že na ně nemá s kým jít, tak jsem toho využila. Znaly jsme se jen od vidění, ale myslím, že jsme si hned docela sedly. Nakonec se k nám přidala ještě další holka z naší školy, kterou jsem znala ještě méně, ale při setkání jsme se okamžitě rozpovídaly.

Na místo jsme pro jistotu dorazily už v pět hodin, abych byly co nejvíc vepředu. Fronta už tam teda byla slušná, ale my jsme tak 80% lidí trochu nenápadně předběhly, takže jsme se rázem dostaly skoro na začátek.

V 18:30 se otevřel vstup, proběhla taková ta klasická kontrola, hodily jsme si věci do šatny a vyrazily k pódiu, kde jsme se dostaly do třetí řady, což bylo fakt super. Teď přišla ta nejhorší část, protože jsme už byly uvnitř, ale věděly jsme, že si musíme ještě hodinu a něco počkat a koukat na prázdné pódium.


Díkybohu přesně v osm přišla předkapela Attila, která to tam dost rozjela. Mnoho lidí ji neznalo, já sama jsem si jejich písničky pouštěla až cestou busem na místo, ale vážně mě zaujali a začala jsem je poslouchat. Je to teda deathmetalová skupina, takže bylo pár lidí, co to tam trochu přeháněli, i když první místo by zaručeně získal týpek, který měl možná 2 metry, skákal tam jak šílený a házel hlavou, takže každý v jeho okolí sem tam "ochutnal" jeho mastné blonďaté vlasy. Po dvou písničkách se nám podařilo uniknout mu, holky se dostaly víc dopředu, ale já se zasekla za dalším týpkem, který mohl pro změnu měřit dva metry dvacet. Po další písničce jsem se rozhodla, že už mám toho rvaní se dopředu dost, a tak jsem se ho prostě zeptala, jestli mě nepustí. Když zaslechl můj hlas, tak se netvářil moc nadšeně, ale když se poté podíval na moji metr šedesát pět vysokou postavu, slitoval se.

O hodinu později řev a basy utichly a po několika minutách se tam už přiřítili HU. Bylo to fakt boží. Sice jsem byla celou tu dobu celkem daleko od holek, ale měla jsem kolem sebe jiné fajn lidi (musím dát do popředí jednoho kluka, tak 15-18 let, který byl fakt hodně pěkný :D), všichni skákali, zpívali, sem tam někdo něco zaječel, prostě ta správná atmoška.



Hráli do jedenácti a za tu dobu zaznělo mnoho skvělých písniček, mně osobně se nejvíc líbily Day Of The Dead, Hear Me Now a samozřejmě největší klasika, bez které by to nešlo, Everywhere I Go (dole je máte :))

Kdybych to měla shrnout třemi slovy, tak bych asi volila: super, boží, dokonalé! Vážně jsem si to užila. HU sem jezdí docela často, takže pokud jste váhali, jestli na ně jít, nebo jste je třeba teď poznali a zalíbili se vám, tak se nebojte, určitě se tu v blízké budoucnosti objeví.

A co vy? Nebyli jste tam náhodou? Líbí se vám tato skupina? Na jakém koncertu jste posledně byli?
Mějte se krásně, ahoj!






Jak to bude v dubnu?

4. dubna 2016 v 14:20 | Nany J |  Blog
Ahoj všem!
Kdybych měla předchozí měsíc popsat třemi slovy, tak bych zvolila: super, skvělý, úžasný! V mém osobním životě se změnilo strašně moc věcí, byla jsem na pár akcích, poznala jsem nové lidi, ve škole jsem všechno, co se mi povedlo únoru zkazit, vylepšila a celkově mám hrozně dobrou náladu.

Jediné místo, kde se mi stále moc nedaří, jen blog. Ale říkám si, že je to oběť za ty jiné skvělé věci. Když si to tak vezmu, tak jsem to dřív měla naopak - kvůli blogu jsem obětovala hodně jiných věcí, takže teď jsem to zase musela na chvilku otočit, aby se vesmír dostal do rovnováhy :)

Ale abyste si nemysleli, že jsem na vás úplně kašlala, to ne - pracovala jsem na té tajné věci. Proto se mi nechtělo psát. Dříve jsem byla o jarních/velikonočních prázdninách neustále na blogu a něco psala, ale letos jsem žila snad jen html kódem :D. Myslím, že většina z vás asi tuší, co za překvápko se chystá, protože jsem o tom už asi stokrát mluvila, jen neřekla přesně kdy, ale i tak prosím, abyste to nehádali a prostě počkali :)

Předpokládám, že duben bude stejný jako březen. Prostě té věci teď věnuju veškerý svůj volný čas. Teď ho vlastně ještě budu muset kousek ubrat, protože jsem děsně dlouho nehrála na kytaru a jestli se chci někam posunout, tak hrát prostě musím. A ještě k tomu je KONEČNĚ krásné počasí, což znamená, že si minimálně 3x do týdne musím vyjet na long/skate a zarelaxovat si.

Dneska se po dlouhé době plánuji podívat na mé oblíbené blogy. Trochu mě mrzí, že ke mně affsky po zrušení přestaly chodit (až na výjimky, mám vás ráda Kix a Werangummi :)), ale aspoň jsem zjistila, že sem některé chodily spíš z povinnosti, takže takhle je to asi lepší :)
___

Tenhle měsíc by měla vyjít videa, která jsem minule nestihla, předpokládám, že bude vycházet tak 1 týdně, ale pozor, teď jsem přednastavila pár článků (aby vycházely vždy 2x-3x týdně), takže si aspoň trochu počtete :)

Mějte se krásně, užívejte sluníčka, hodně úspěchů ve škole/práci.. a ahoj!


Další články