Březen 2014

Když s E. sedíte na chodbě a smějete se...

31. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let |  Ze života
(psáno 26.3. - nesrozumitelný deník, jen pro blázny :D)

Čau :)
Dneska to bude takový deníček... zase to u mě přechází do natáčecího módu a články zas nejedou. To jste si asi všimli - kontrola affs nebo odpovědi na dotazy jsou "úpe nejvíc od srdce". Ale mám spoustu rozepsaných článků, takže nebojte, nepauzuju :) Ale stejně to tu jednou zaplním něčím ze života :)


Já se snažím přijít na jedno slovo v PixWordu (je někdo, kdo to nezná? :D) a po asi půl hodině kdy na to přijdu E. pořád chatuje a chatuje a chatuje. Taková závislačka :D
Nakonec jsem byla silně ovlivněna a zapnula facebook, načež jsem se viděsila, že jsem na účtě D. a pak mi došlo, že mi dal heslo :D Tomu se říká důvěra.
A tak jsem projížděla Legrando, stránku, kterou jsem po jistém zhoršení Pana Vtipného a TSB našla. Byly tam i jiné fotky, u kterých jsme se nasmály, ale tahle nás dostala.
Vím, že pro Vás to takový zážitek nebude, ale E. se válela po zemi (ano, v mezipatře u schodiště :D) a já se dívala na procházející kvarťánky, které měly dost pravděpodobně hodinu s naším fyzikářem, protože bylo vidět, že to moc neřeší.
Strašně se netěším na zítřek. Jo, sice tělák (kdy možná půjdem vééén :3) a němčina na počítačích, ale to je tak všechno. Po NJ následuje ta nejhorší hodina ever a to hodina s naším ředitelem. Bože, nesnáším to. Někdy Vám o průběhu tý třičtvrtěhoďky napíšu.
Ájina je v pohodě, až na to, že všechno umím ale neumím mluvit. Vím, že naopak budu potřebovat více to druhé, ale mě to prostě nejde :D Ale i tak je AJ fajn...
A pák jen literatura, u který vždycky málem usínám... minule: "Co si o tom myslíte... Naneto?!" a úpe jsem procitla.
Ale co škola, do tý se snad nikdy těšit nebudu! Odpoledne jdu ke kámošce a pak jdeme běhat :'3 :'|... no, upřímně, má fyzička je příšerná a co si budeme povídat, my máme pitomý gymnasťák (je fajn na tancování apod. ale ne na tělák!) a oni mají velkou tělocvičnu, kde můžou běhat do schodů atd. Takže se těším na zítřek, jak budu totálně umírat. Ale na Kačí se moc těším :) Natočíme spolu nějaké to video :3
A když jsme u toho běhání, včera i dneska jsem byla na poli. Stáhla jsem si nějaké povzbuzovací písničky, ale po 10 minutách jsem si vybírala svoje vlastní, protože to fakt nešlo poslouchat. Roar asi 10x zrychlená není pro moje uši. Bylo strašný bahno, běhalo se příšerně, ale na asfalt nepůjdu!
Jak tak přemýšlím nad událostmi z tohoto týdne (vím, že to nemá hlavu ani patu, jelikož jednou mluvím o tom, co bude zítra, pak o tom, co bylo včera... ale tak v půl jedenácté nikdo nemusí myslet :D), tak se dostávám k pondělnímu úklidu, kdy jsem hrdinně utřela prach. Věřili byste, že moje parapety nejsou čistě šedivý, ale že je tam i bílá? Wow, já teda ne :D Zalila jsem kytky (naštěstí vlastním jenom kaktusy, jinak bych za ně utratila majlant). A víte jak to vypadá teď. V pokoji se nedá skoro chodit. A to je středa! Bože! Proč?
V úterý jsem byla na koních a měla jsem Safinku, která mě při nasazování uzdečky mále zabila. Celou dobu při čistění byla klidná (fakt nezvyk, normálně ti při pucování břicha ukousne hlavu :D) a pak jsem myslela, že prorazí stěnu a vyběhne ven... Ale na ježdění se zase vrátila do klidu a i přes rozrušeného Amíčka, který vyskočil každý pátý krok byla klidná - a že se umí rozběhnout :D Prostě moje bílé třiadvacetileté zlatíčko :'))
Miluju Hlas! Úplně ho žeru. X-Faktor jsem viděla jeden díl a nejsem si jistá, jestli se chci dívat dál, protože na mě dobře působí jen Celeste... ostatní porotci.. neee. Není to tolik vtipné, Hlas mám raději :)) A co vy?
To by mohlo být všechno. Mějte se fajn :) A nebojte, zítra video (pro Vás zítra, pro mě prostě v úterý) a pak zase ty moje úvahy :))

na instagram každý den přispívám :) sledovat!! -> nanynaaa

Recenze: Absolute Nude CATRICE - paletka očních stínů

30. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let |  Pro holky
Ahoj, mám tady pro Vás recenzi na jednu věc z mého wishlistu, konkrétně na paletku 6 očních nude stínů od značky CATRICE.


Oficiální popis: Šest odstínů tělové barvy v jedné paletě: jemná písková, delikátní béžová a hnědá v různých odstínech. Některé matové, jiné třpytivé. Jemná textura očních stínů s vysokým pigmentem ti pomůžou vytvořit přirozený make-up i efekt smokey eyes. Balení obsahuje praktický dvojitý aplikátor.
Cena: Kolem 130Kč
Odstín: 010 All Nude
Kde koupit: Ve většině drogérií Rossmann (v jiných zemích i v DM)

(oficiální foto)

Už dlouho sním o Naked Original, ale přeci jen bylo lepší, že jsem si našla menší alternativu od mé nej značky Catrice. A jsem za to vážně ráda. Hned Vám povím proč.

Balení je takové obyčejné, nicneříkající. Nezaujme natolik, abych se do ní okamžitě letěla podívat. Ale je bytelné, paletka mi už mnohokrát spadla, a jak s obalem, tak i se stíny se nic nestalo. Což je pro mě stokrát důležitější než vzhled. Proto za balení palec... doprostřed :D
Kvalita stínů mi přijde průměrná. Krásně se chytají na štětec a z něj i na oční víčko. Bohužel práší. Není to nic, co by Vám mělo zkazit look, ale přeci jenom to příjemné není.
Pigmentace je skvělá. Stíny se nanesou ve stejné barvě, jako vidíme v paletce. Ale když je nanesete opravdu lehce, můžete získat méně viditelný efekt.
Výdrž vidím naprosto průměrně, jako u většiny kompaktních stínů je. Bez primeru něco kolem 6 hodin, s primerem asi 10 (ale záleží na kvalitě báze).
- snad jsem všechny důležité věci v pár bodech shrnula


+ Cena- Balení (napůl)
+ Výdrž- Prášení
+ Pigmentace- Dostupnost
+ Nanášení
+ Balení (napůl)

Tato paletka je super, a i když má své muchy, tak bych jí dala 8/11 bodů :)) Doporučuji, pokud hledáte v drogériích nude paletu :)


DOPLŇKOVÉ VIDEO O PALETCE (UKÁZÁNÍ STÍNŮ V AKCI)



Konec blbých dotazů!

29. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let
Nevím, kde se to v lidech bere... občas si přijdu jako vysoce inteligentní člověk, když si čtu otázky na facebooku, asku, nebo i blogu. Tak jsem se rozhodla, že na ně teď odpovím. A už nikdy více. Pokud se mě někdo zeptá, odkážu ho sem. Ti, co mě znají, se snad ani se čtením obtěžovat nemusí, třeba jen pro zajímavost :)

- budu to aktualizovat
_____


Kolik ti je? 12 let (je to pod každým nadpisem článku -.-)

Kde bydlíš? To Vám říkat nebudu

Jsi Češka? Ano, narodila jsem se v ČR, moji rodiče, babičky i dědové jsou Češi

Jak se jmenuješ? Naneta (Nany)

Jak se jmenují tvoji rodiče? To Vás vůbec nemusí zajímat

Vaši jsou rozvedení? Je to jejich (naše) věc

Jaký máš Youtube? Odkaz v menu (jako všechny kontakty)

Proč nepíšeš 2x denně? Chci psát něco srozumitelného -.- a ne pár nesmyslných vět, jen aby byly články takto.. stejně by to bylo zbytečné

Uděláš to a to a to video? Na videa se mě neptejte, postupně se pokusím splnit všechna přání

Raději točíš, nebo bloguješ? Mám různá období, o kterých budu více povídat ve videu o mě a blogu - až ho publikuji, dám odkaz... nicméně je to jak kdy.

Tvé záliby? Vše napsané v informacích v menu (o admince)... myslím, že jsem se tam rozepsala celkem dost
____

- Máš nějakou otázku, která by mohla zajímat hodně lidí? Napiš do komentářů a já jí sem přidám!

Nákupy za únor

28. března 2014 v 6:27 | Nany J - 12 let
Ahoj, vítám Vás u nákupů za únor :) Proč se jedná o únor se dozvíte ve videu :))

PŘÍJEMNÉ SLEDOVÁNÍ

Ps: Trošku se mi zbortilo pozasdí :P
Pss: Nesestříhané


Kontrola affs

27. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let |  Blog
Zase to přišlo... ale je to nutné - skoro neobíháte! Kromě Hanienes (která je teď na lyžáku, takže je omluvená) a Buddyska a Adeel -.- Jako děláte si srandu? Obíhat 3x týdně neznamenou napsat jednou za dva týdny 3 komentáře -.-

Kdo chce zůstat:
1) Jméno
2) Blog

Nechávám to tu 4-5 dní, kdo se nezapíše, mažu (kromě těch, co se u mě, nebo na blogu omlouvali, že tu nebudou). Nechci být hnusná, ale pravidla by se měla aspoň částečně dodržovat :D Jako kdybych po vás chtěla obíhání každý den, tak neřeknu, ale 3x týdně není tolik, a to toleruji 1-2x týdně -.- Tak se zamyslete...

Přijdu si pak jak blbá, když Vám obden napíšu nějaký komentář a vy nic. Takže asi tak...


Co pomáhá na bolest zubů

26. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let |  Tipy
Nedávno se mi udělal v zubu zánět a byl s ním větší problém, než s každým jiným. Respektive zubařka měla problém, proto jsem jí změnila. Jak jsem ale přetrpěla otevřený zub se zánětem tři týdny? Mám tu několik tipů. Předem musím říct, že to je jiná bolest než bolest od rovnátek apod. A to, že to pomohlo mě, nezaručuje, že to pomůže Vám :) Ale doufám, že jo :)

Ledový obklad
Bez ledování se to neobejde. Doporučuji chladící polštářky nebo gel, ale dá se použít i mražená zelenina (v obalu pochopitelně). Akorát s tou se obtížně dělají jiné věci. A pokud nemáte ani jedno z toho, namočte žínku nebo ručník a šup s ním do mrazáku (do lednice to mnohdy nestačí). Ze začátku Vás to může strašně studit, ale po čase se uleví.

Šalvějový zázrak
Když smícháte několik kapek šalvěje (prodává se v lékárnách) s vlažnou vodou (ani ne studenou, ani horkou), tak se stane zázrak. Kousek se napijte a "poválejte" v puse, poté vyplivněte a napijte se znova a opakujte. Nikdy si neberte moc velké doušky a snažte se tekutinu v puse nechat co nejdéle.

Sedět, sedět, sedět
Zub nejméně bolí, když sedíte. Proto se snažte co nejméně ležet. Stání tolik nevadí, ale i tak je poloha sedu ta nejlepší.

Když nic nepomáhá...
Někdy je bolest tak velká, že na ni nic nepomáhá, vezměte si prášek (nejlepší je asi Ibalgin). Ale bacha, abyste se na něm nestali závislí. Berte si ho až tehdy, kdy je bolest nesnesitelná, nic nefunguje a nebo potřebujete jít rychle spát. Prášek si neberte příliš často, opravdu jen výjimečně.

Je fajn, když mám zoubek spravený... tehdy jsem si říkala, že už nevím, co je to den bez bolesti. Teď se ke mně ale dobré časy vrátily a já si vážím každé chvilky kdy je mi dobře :)


(je to udělané korektorem) - ale někdy takhle pusa vypadá, pokud bolí zuby :(

Vypotřebované produkty #2

25. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let |  Video
Ahoj, mám pro Vás další vypotřebované produkty. Kvalita je opět horší, strašně mě to mrzí... Ale příště už se polepším, I promise -.-

Příjemné sledování :) Co jste posledně dopotřebovali?


10 pravidel pro příjemný design #1

24. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let |  Jak na blog
Nesuď knihu podle obalu... to většinou u blogů neplatí. Jakmile má blogger špatný design, tak návštěvníka články už nezajímají. A když už je design pěkně udělaný, bývá mnohdy nepřehledný, zaplněný blbostmi, ve kterých se moc lidí nevyzná. Dnes se zaměřím na přehlednost, příště na celkový dojem. Jak tedy na přehledný design? Čtěte dál :)


Recenze: Pretty Little Liars - Neuvěřitelné

23. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let |  Recenze
Ahoj všem affskám i náhodných návštěvníkům,
všimla jsem si, že dlouho nebyla žádná recenze na knížku a proto jsem se pustila do poměrně známé knižní řady Roztomilých malých lhářek. Už jsem zapomněla, jak se taková recenze píše, tak snad jsem napsala něco srozumitelného a užitečného :DD

Autorka: Sarah Shepard
Nakladatelství: BB/art
Cena: 229,-Kč
Počet stran: 280
Vazba: tvrdá
Rok vydání: 2012


Poradna #2

22. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let |  Poradna
Po tom, co jsem dala možnost, aby mi mohli lidé napsat otázku v komentáři se to trochu více rozjelo :) Dnes tu mám další 4 odpovědi :)

a)Mám takový divný až obyčejný dotaz. Je mi 12.let a chtěla bych se začít líčit.Nikdy jsem se o tom s mámou nebavila, a nikdy mi to tedy nezakázala. Nevím jak jí to mám říct. Budu moc ráda za odpověď. Předem moc děkuji.
Začni třeba tím, že se jí zeptáš na její kosmetickou taštičku a tak, prostě se o tom začněte bavit a pak se jí zeptej, jestli by jí nevadilo, kdyby ses malovala. Ale lehce, prostě korektor, řasenka, tužka a lesk, ať hned mamku nepřekvapíš fialovými kouřovkami a makeupem ;)


b)Strasne se mi libi jeden kluk a nevim jak mu to rict. Snazim se ho pozvat do kina ale neodhodlam se. Prosim o pomoc
Každý to má nějak od narození. Někdo je stydlivá myška, někdo zas nemá s těmito věcmi absolutně žádný problém. Začni se s tím klukem bavit, nejdřív jen jako kamarádi a časem mu zkus naznačit, co k němu cítíš. Dej si pozor na jeho náznaky, podle nich poznáš, jak budeš dál postupovat. Pokud se ukáže, že to cítí stejně, neměl by být problém s nějakým pozváním do kina. Doufám, že se to s ním povede :)


- Jiné otázky nejsou :O Lidi, nebojte, já Vás nekousnu, jak vidíte, všechno je anonymní :)

Poslední zápisky z hor

21. března 2014 v 19:00 | Nany J - 12 let |  Ze života
Dneska trochu opožděně, včera jsem měla frmol a zapoměla jsem to přednastavit. Ale tak 19 hodin, kdo by to řešil :DD

Den 5. (12.3.)
Včera byl asi opravdu kritický den, protože jsem ani neměla náladu na psaní. Takže se dneska ráno třináctého snažím rozpomenout na včerejšek. Ráno jsem se probudila celkem pozdě. Dohrabala jsem se do obýváko-jídelny a sedla si nad prázdný talíř, který tam takto stál dalších patnáct minut. Kritický den byl také v tom, že chlapi měli jet na "Tři údolí", ale nejeli nikam. Musím se pochlubit, že můj taťka byl plný energie, zatímco ostatní vypadali, že na místě padnou. O něco později jsem s tátovou přítelkyní vyrazila na moji neoblíbenou "boamánku" (jinak se jmenuje Boasmit, myslím). Všichni jí milujou, je tam málo lidí, ale mě se do srdce tolik nedostala, jako moje začátečnická. Tu budu mít ráda vždycky, ať už budu sjíždět boule na černé sjezdovce, nebo budu jezdit ty nejprudší sjezdovky, co tu jsou. Aspoň teď mám ten pocit… Ale zpět k "boamánce" - první jízdu sem trpěla s bolestí chodidel. Všechny bolí stehna, kolena, lýtka… jako mě taky bolí, ale chodidla to všechno přebijí a tak jsou mi ostatní části nohy někde v prdelce (ale vlastně jsou :D). Nakonec jsem to tam ale nějak přežila. Musím se ale přiznat, že jsem to všechno dost flákala. Kolem poledne jsme jeli domů, a jelikož tátův kamarád slavil narozeniny, byl dort. Ale jak dobrý. Přeju vám, abyste někdy ochutnali francouzský dort. Vím, že jsem v jistém videu říkala, že vynechám sladké, ale za 1. jeden kousek mě nezabije a za 2. když to všechno vylyžujete a jíte jinak v pohodě, je to jak nic. Tak zní můj názor. Odpoledne jsme se vydali s tátou na mého miláčka, kde jsem se rozhodla jet prudším úsekem, protože se rychleji a snadněji dostanu k lanovce. Vydržela jsem tam jen hodinu a něco, protože je takový divný, že všichni doma odpočívají, jen já, táta, a synové tátovi přítelkyně (kterým energie snad nikdy nedojde :D) jezdíme. Doma jsem pak relaxovala ve sprše, pak se sudoku a pak zase došlo na dřinu, když jsme musela strouhat sýr (týrání dětí -.-). Pak byla pauza na něco, co už si nepamatuju, večeře a pak zas dort, který byl ovocný a krémový, ale už rozteklý, takže se dal spíše pít. Ježiš, dneska budu muset dvojnásobně lyžovat! Hodně jsem toho přečetla a už plánuji dvě recenze (jednu na knihu Roztomilé malé lhářky a druhou na Mládí furt v hlajzlu). Když už byla velká nuda a nemluvilo se jako včera o naší skvělé politice a milovaném Zemánkovi, tak se rozhodlo pro Milionáře na mém mobilu, který na horách dostává fakt dost zabrat a je každý den na nabíječce. Dali jsme 2 400 000 a potom nám při další otázce vypršel čas. Pak už jsme se pohybovali v desetitisících a zase ve sto. A co následovalo dál? Spánek. Aaawww :3

Den 6. (13.3.)
Ráno jsem musela jít pro bagety. Tenhle systém vážně nechápu. Nicméně se mnou ochotně šla tátova přítelkyně, která mě i ochotně vzbudila. Asi jsem stále byla ve snách, nebo nevím, co se stalo, ale brzo jsem poznala tvrdou realitu a to když jsem před barákem uklouzla. Ale žiju, lidi. A pak jsme jeli na b-boam-mánk-ku… Fujky fujky fujky. Nic velkého tam nebylo, kromě mého prvního (opravdového) pádu za tento rok, kdy se mi překřížily lyže, podlomily kolena a já sjížděla po břiše s pár sudy a kotrmelci. Tálént. Odpoledne jsme jeli na mojí oblíbenkyni, ale tam jsem vydržela dvě jízdy a chtěla jsem jet domů. A tady už jen relaxace - pochlubení se s mojí kosmetickou sbírkou (nevím, co budu dělat za pár let… obě dvě ženský mají dohromady sotva polovinu kosmetiky, co mám já), přečetla jsem další kus knížky, skoro nonstop jely Simpsonovi a PLL (je celkem vtipné, dívat se o 20 epizod dozadu, když víte, kdo za tím a tím je a tam se to ještě neříká). Starší chlapi učili naše mladší chlapi mariáš. Něco jsem poslouchala, ale pak mi došlo, že skončím u toho, že se hraje s kartami a že je lehčí, když hrajou tři. Tahle hra je záležitost opačné pohlaví, řekla bych. V noci jsem se probudila, protože hrála nějaká písnička. Ehm, po chvilce mi došlo, že se mi vytrhla sluchátka z mobilu, takže písničky vyřvávaly po celém pokoji. Teda, ne že by úplně řvaly, ale i stupeň 2 je slyšet.

Den 7. (14.3.) Dneska byl stoprocentně nejlepší den z celého týdne. Takže tento zápisek bude obsáhlý. Mimochodem, všechny fotky, co tu jsou, byly pořízeny dnes. Je to jako s úkoly - všechno uděláte poslední den, pokud to vůbec uděláte. Začala bych asi tím, že jsme nejeli na žádnou boamánku, ani na oblíbenkyni, ale na druhou stranu. Jela jsem JEN s tátou. Je super, když jsme jen my dva. Úžasné. Krásný den taťky a dcerky jako u Simpsonových (s tím rozdílem, že já nejsem šprtka a nejdem do muzea, a že můj táta není tlustý tupý ožrala :D). Jeli jsme jistou "mutiérkou" (jaj, já fakt nevím, jak se tyhle věci píšou), která byla super, ale pro mě najednou moc malá. Chtěla jsem se trochu rozjet, roztáhnout křídla a vyletět na Mt. Blanc… na něm jsme sice nebyla, ale viděla jsem ho a poměrně z blízka. Sjeli jsme několik sjezdovek, modré i červené a já si to na plné pecky užívala. Jediné, co mi vadilo, byla kabinka, ve které jsem si nemohla sednout. Poprvé jsem se opřela, takže moje nohy přežily, podruhé jsem ale stála uprostřed a myslela jsem, že moje nohy odpadnou. Výhled (jak jste mohli vidět na fotkách) byl opravdu boží. V některých místech to vypadalo tak, že je za skálami moře. Obloha šla od světlé do tmavé královské modré. Krása. A na lanovce se mi naskytl pohled na krásu světa. Fotku toho nemám, protože podle mě to fotka tak nádherně nikdy nezachytí a navíc se táta bál, že by mu na lanovce spadnul mobil. Všechno tam bylo dobrý-super-skvělý-úžasný-perfektní-dokonalý. K obědu byla míchaná vajíčka se šunkou - prostě ňamka. A odpoledne… tadadadá! Jede se na boby! Jela jsem tam s tátou, jeho přítelkyní a jejím synem. N.A.P.R.O.S.T.O. Ú.Ž.A.S.N.Ý. Myslím, že mě syn přítelkyně může nenávidět, protože jsem do něj najela asi čtyřikrát plnou rychlostí. Jednou se do toho přimíchal i táta, takže good job. Jsem úplně vysekaná, bolí mě záda, ale dala bych si to znovu. Akorát to stojí prachy jak prase, takže jsme se dohodli, že nejdřív příští rok. Teď je půl páté, já jsem vykoupaná, žeru jabko a směju se zážitkům na bobech… Zítra už zbývá jen cesta, takže pokud se stane něco mimořádného, bude to napsané ještě v tomto dni…
(myslím, že jsem tady někde mluvila o fotkách, ale už fakt nevím kde.. fotky přidám později, je problém přenesení do počítače...)

Hory byly skvělé a těším se na příští rok :) A jen tak by the way (ano, nakazila jsem se od našich i cizích youtuberek), zrušili nám lyžák... :(( Bude příští rok kvůli ukončení sezóny.
A co je to za návštěvnost? Lidi, vy snad umíráte, ne? :DD

Další dva zápisky z hor

19. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let |  Ze života
Ahoj, tak tu mám další zápisky. Kdo nečetl předchozí díl, může počíst zde >>>HERE<<<

Den 3. (10.3.)
Včera jsem se před spaním svíjela s bolestmi břicha. To bude asi z toho jídla - k obědu nějaká tyčinka a k večeři miliarda věcí… ehm, to fakt není pro můj žaludek. Ale usnulo se mi mnohem lépe, než včera, to jo. Asi hodinu jsem si pustila náhodný písničky a divila jsem se, co můj mobil skrývá - 5Angels, Diamond Cats nebo Girls… moc to nechápu, jelikož jsem tyhle skupiny poslouchala tak před dvěma roky (a to maximálně), mobil mám od května a písničky jsem si tam nahrávala znovu. Záhada. Ale k dnešku; Ráno jsem s radostí vstala (áno, s "radostí"), najedla se vydatné snídaně, jejíž součástí byla bageta a mléko… dokonalé. A potom to přišlo. Když jsme vyjeli, myslela jsem, že chcípnu. Nohy mě vážně ještě nikdy tak moc nebolely. Přísahám. Každý oblouk, každé přenesení váhy pro mě bylo neskutečným utrpením. Po sjetí jednoho kopce jsem prohlásila, že půjdu domů a že odpoledne to zkusím znovu. Vyčerpaná jsem sundala přeskáče a vyjela výtahem nahoru, načež jsem zjistila, že klíč je tak nějak nefunkční, takže jsem jela zase dolů pro něco, čím půjde odemknout. Jako mě by stačila pinetka, ale tu jsem u sebe zrovna neměla. Když jsem měla klíče správné, tak jsem odhodila všechny vrstvy oblečení a šla se vysprchovat. Na bocích jsem měla oteklé nohy a trochu mi tekla krev. Ale do detailů chodit nebudu, nechci Vám to čtení úplně znechutit. Sprcha byla vydatná a já si odpočinula. Pak jsem sebou flákla na tátovu postel a četla si Roztomilé malé lhářky, které se mi podařilo dočíst do konce. Je to úplně něco jiného, než v seriálu. Nejhorší je pro mě fakt, že mají jiné barvy vlasů, snad kromě Alison, Hanny a Arii. Platinové vlasy Mony mi totiž vůbec nesedí. Ale je fajn, že je to zase něco trochu jiného a že už dopředu nevím, jak to bude dál (tak to většinou bývá, když je kniha a film/seriál). Je celkem vtipné, že je tady zatím Ezra úplné neviňátko a Jenna je také úplně jiná. Ale jak už jsem řekla, je super, že to není úplná kopie, jen tam jsou stejné postavy, včetně A. Ale abych tady za celý dnešek neprobírala jen Pretty Little Liars; odpoledne jsem se zase odhodlala do lyžování. Táta ještě nějak zvládl povolit přesky, takže jsem neměla nohu úplně stlačenou. I tak mě po chvilce bolely nohy a já protestovala. Po čase jsme se dostali na mou nejoblíbenější sjezdovku, kde jsem nakonec vydržela 2,5 hodiny - respektive do té doby, než jí zavřeli. Večer jsem se znova osprchovala, tentokrát i s umytím hlavy. Aaaw, miluju umyté vlásky. Večeře byla lehčí, takže je zatím všechno ok. Je něco kolem osmé hodiny a já doufám, že už se toho dneska moc nestane. Tak zase zítra :)

Den 4. (11.3.)
Tak dneska to bude o něco delší, protože mám opravdu moc zážitků. Ale jako obvykle začnu u nudného rána. Spala jsem dost dobře, ale i tak jsem se ráno málem nevyhrabala. Snídaně byla stejná jako včera… no a jako vždy jsme se opět všichni vydali na lyže. Tentokrát jsme jeli na sjezdovku, která se jmenuje… jaj, jak se to píše vážně nevím, ale říkáme jí "boamánka". Všichni jí úplně milují, jen já ne. Ne že by byla špatná, je to příjemná modrá s prudšími úseky. Ale já jsem si jí prostě tolik nezamilovala. Tátův kamarád mi dal lekce ježdění a mě bolely nohy jako nikdy. Teda, aspoň kolena, s chodidly jsem si to užila včera. Nicméně se můj styl ježdění vylepšil, za což jsem ráda. Musím trénovat, abych lidi na lyžáku převálcovala (vítej poslední družstvo). Ale i tak jsem se do toho celkem dostala. Pak jsme se stavili na horké čokoládě a vodě (žízeň jsem měla obrovskou, to teda). Poté jsme se vydali domů, kde jsem si dala oběd (čínská polívka forever). Za půl hodiny jsme se vydali (jen já a tátova přítelkyně) na mojí nejoblíbenější sjezdovku. Je tam sice moc lidí, ale je taková… prostě a jednoduše skvělá. Je tam dost skokánků a míst, kde se musíte spustit nejvyšší rychlostí dolů, jinak budete muset použít ručičky a odrážet se hůlkami. Zábava podle mého gusta. Je to stejné jako s plaváním - víc než plavat mě baví dělat stojky, potápět se anebo skákat. Stokrát zábavnější. Tam ale byly i jiné věci. Děti z kurzu na mě mávaly (bylo to vážně ňuňu), sedačková lanovka nás jednou nabrala tak rychle, že nezbývalo moc a ležela bych držkou na ledu, pak se dostáváme k mým legendárním pádům - první byl v nejhorším úseku mé oblíbenkyně. Najednou jsem se otočila a jela s "véčkem" dolů. Bylo to tak, že jsem spadla a hned se zvedla, ale nejvíc mě dostal snowboardista, který kolem mě projel a celou mě ohodil. Druhý byl jen takový "bolí mě nohy, sednu si a za chvilku se zvednu". A třetí se stal těsně před lyžárnou, kdy jsem se snažila udělat dojem na sedmiletého kluka, jak skvěle umím brzdit, aby mi sníh všude létal. Dopadlo to tak, že jsem zastavila prudčeji, než jsem předpokládala, překřížily se mi lyže a najednou jsem ležela na zádech s nohama nahoru. Nejhorší bylo to, že mi ty lyže nešly dát od sebe. Ten kluk se na mě podíval s nechápavostí a odešel. Takhle dopadají frajeřinky, že :D ? A následně jsme se přesunuli na pokoj. Bylo něco po půl páté a já… já byla spokojená. Lanovka končila asi za půl hodiny, ale už to nebylo tak dobré jako "dobré" (teď jsem se určitě vyjádřila s nejvyšší jasností). Teď je asi sedm, všichni žerou chipsy a slané tyčinky, kromě mě. Musím se skromně přiznat. Tak zase zítra, jak už to bývá zvykem :D (friday guys -.- )

ANKETA DO SHOW!

18. března 2014 v 6:00 | Nany J - 12 let
AHOJ, chtěla bych Vás poprosit o odpovědi na následující otázky - poté je zveřejním v show (anonymně)...

- DŮLEŽITÉ-


1. Jaký je tvůj oblíbený knižní žánr?
2. Máš rád/a povinnou četbu? Jaký názor na ni máš?
3. Čteš rád/a?

PS: Kdo ještě nečetl článek v 0:00, tak ať se mrkne, je to video What is in my schoolbag :)

What is in my schoolbag TAG

18. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let |  Video
Další TAG ze seznamu odškrtnut! Tentokrát Vás nechám nahlédnout do mé tašky :) Je to staré video, které jsem na horách vyhrabala... a je tam poměrně tma, nebo jako je to tmavší, ale tak není to kosmetika, abyste potřebovali detaily :)

PŘÍJEMNÉ SLEDOVÁNÍ

(Jinak moc děkuji za už 115 odběratelů na youtubu)



První dva zápisky z hor :)

17. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let |  Ze života

Hory 8. 3. - 15.3.

Francie Ahoj, tak jsem se konečně vrátila z Francie. Teď mám spoustu napsaných článků, takže se můžete těšit na tipy ohledně školy, blogování a také na videa, která jsem tam upravovala, jelikož internet prostě nebyl. Takže když jsem se večer nudila, hrála jsem klasiku jako miny, srdce, solitaire, mahjong titans, purble place, psala anebo upravovala videa. A že toho času bylo dost (když lyžujete prakticky první stopu, tak jste kolem třetí mrtví).

Den 1. (8.3.)
V půl osmé ráno mě táta vzbudil s klasickou snídaní do postele. Než jsem se vyhrabala, bylo osm, ale moc jsme to neřešili - důležité bylo, abychom do Val Thorens nedorazili za úplné tmy. Cesta byla dost dlouhá, ale já se svým DVD přehrávačem přežívala v pohodě. Teda, až na bolavý zub. Na placených záchodech jsem prolezla metrovým vchodem pro děti zdarma, ale bylo to celkem složité, protože tam pořád chodily uklízečky. Takhle probíhala desetihodinová cesta s půlhodinovou kolonou… Nejlepší byl konec - vyjížděli jsme na obrovskou horu, kde se občas muselo jet na úplném kraji. Dobrodružství miluju (další společná věc, Hanienes :D)! A když jsme přijížděli do rozsvíceného centra, tak se naladila vánoční atmosféra. V březnu :D. Lehnout jsem si šla poměrně brzy, byla jsem vážně strašně unavená. Ale spánek byl boj, jednou mi byla strašná zima, že jsem se klepala, podruhé jsem byla skoro zpocená. Kvůli tomu zubu jsem se v noci probouzela a kolem čtvrté jsem šla na záchod (ehm, tak do detailů zas chodit nemusím :DD).

Den 2. (9.3.)
Ráno se šlo pro bagety - další klasická věc, která u nás už nějakých 5 let platí. Podle jistého pravidla má jít nejmladší… za celý ty roky jsem tam byla jednou. Nevím, jak se mi to zatím daří takhle porušovat, je to totiž vážně přísné :D. Nicméně i když jsem nemusela "bagetovat" já, tak mě vzbudili. Nebo jsem se možná vzbudila sama, při mém spaní bych se tomu ani nedivila. Když byly bagety na stole, všichni vstávali. Já jsem kvůli zubu měla nakrájené chlebíčky (které jsem si dala s máslem a marmeládou :3), ale i tak se mi špatně kousalo. A dál? To už bylo jen chystání na lyže. Ano, i při obyčejné přípravě se může stát něco vtipného. Například vybuchující opalovací krém. Když jsme byli hotoví, vyrazilo se. Bože, nesnáším přeskáče. Fuj, fuj, fuj. A dvojnásob kvůli mé úžasné široké, ploché noze s vysokým nártem. Jako nevím, co budu dělat s balerínami… Ale zpět k lyžování. Začalo to poměrně nezvykle - většinou vzlykám z neuvěřitelné bolesti, ale tentokrát jsem ani nevěděla, jak lyžovat. Jako vážně. Absolutně. Nějaké přenášení váhy, otáčení lyží do obloučků… prostě nic. Pak se něco stalo. Vůbec nechápu co, ale najednou jsem jela. A i když to bylo utrpení, tak jsem sjela ke kabinkové lanovce, kde se kupovaly skipasy. Myslela jsem, že chcípnu. Ta bolest nohou byla příšerná. Navíc jsem měla poměrně těžké lyže, takže jsem se s nimi tahal jak blázen. Ale nakonec jsem se mohla usadit do kabinky, se kterou jsme vyjeli hodně nahoru. Když jsme vystupovali, tak jsem hodila hubu, prostě talent :D. Podle všech jsem lyžovala o moc lépe, než minulý rok, což je zvláštní, protože jsme mezitím nikde na horách nebyli. Ten lyžák je opravdu velká motivace. Sjela jsem kopec, na kterém jsem se dříve bála (musím přiznat, že to byla modrá, ale v mých očích tehdy černá, i když to teď absolutně, absolutně nechápu, teď mi přišla jako zeleno-modrá) a byla jsem spokojená. Sjeli jsme ještě jiné sjedovky a dle mého názoru jsem byla z hodinu na hodinu lepší. Nejhorší pro mě byly pauzy. Klasika - černá ovce v bílém stádě. Jízda sedačkou pro mě byla utrpení, svah sem sjížděla na jeden zátah, a když jsme si sedli na lehátka a popíjeli horkou čokoládu, myslela jsem, že mi za sekundu upadnou nohy. Skončilo to tak, že jsem si vyžádala klíče, že chci jet domů. Tam jsem si lehla a čistila si počítač od milionu nepotřebných souborů a sledovala Simpsonovi. Kolem půl páté jsem to zalomila a na chvilku vyčerpáním usnula. Po čase přišli všechny dvojce (táta, jeho přítelkyně a její synové, kamarád a manželka kamaráda (aneb velká parta lyžuje)). Byla večeře a relax a já rozdělala tenhle článek :D. Tak zítra zase napíšu… (ehm, ve středu)