Další dva zápisky z hor

19. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let |  Ze života
Ahoj, tak tu mám další zápisky. Kdo nečetl předchozí díl, může počíst zde >>>HERE<<<

Den 3. (10.3.)
Včera jsem se před spaním svíjela s bolestmi břicha. To bude asi z toho jídla - k obědu nějaká tyčinka a k večeři miliarda věcí… ehm, to fakt není pro můj žaludek. Ale usnulo se mi mnohem lépe, než včera, to jo. Asi hodinu jsem si pustila náhodný písničky a divila jsem se, co můj mobil skrývá - 5Angels, Diamond Cats nebo Girls… moc to nechápu, jelikož jsem tyhle skupiny poslouchala tak před dvěma roky (a to maximálně), mobil mám od května a písničky jsem si tam nahrávala znovu. Záhada. Ale k dnešku; Ráno jsem s radostí vstala (áno, s "radostí"), najedla se vydatné snídaně, jejíž součástí byla bageta a mléko… dokonalé. A potom to přišlo. Když jsme vyjeli, myslela jsem, že chcípnu. Nohy mě vážně ještě nikdy tak moc nebolely. Přísahám. Každý oblouk, každé přenesení váhy pro mě bylo neskutečným utrpením. Po sjetí jednoho kopce jsem prohlásila, že půjdu domů a že odpoledne to zkusím znovu. Vyčerpaná jsem sundala přeskáče a vyjela výtahem nahoru, načež jsem zjistila, že klíč je tak nějak nefunkční, takže jsem jela zase dolů pro něco, čím půjde odemknout. Jako mě by stačila pinetka, ale tu jsem u sebe zrovna neměla. Když jsem měla klíče správné, tak jsem odhodila všechny vrstvy oblečení a šla se vysprchovat. Na bocích jsem měla oteklé nohy a trochu mi tekla krev. Ale do detailů chodit nebudu, nechci Vám to čtení úplně znechutit. Sprcha byla vydatná a já si odpočinula. Pak jsem sebou flákla na tátovu postel a četla si Roztomilé malé lhářky, které se mi podařilo dočíst do konce. Je to úplně něco jiného, než v seriálu. Nejhorší je pro mě fakt, že mají jiné barvy vlasů, snad kromě Alison, Hanny a Arii. Platinové vlasy Mony mi totiž vůbec nesedí. Ale je fajn, že je to zase něco trochu jiného a že už dopředu nevím, jak to bude dál (tak to většinou bývá, když je kniha a film/seriál). Je celkem vtipné, že je tady zatím Ezra úplné neviňátko a Jenna je také úplně jiná. Ale jak už jsem řekla, je super, že to není úplná kopie, jen tam jsou stejné postavy, včetně A. Ale abych tady za celý dnešek neprobírala jen Pretty Little Liars; odpoledne jsem se zase odhodlala do lyžování. Táta ještě nějak zvládl povolit přesky, takže jsem neměla nohu úplně stlačenou. I tak mě po chvilce bolely nohy a já protestovala. Po čase jsme se dostali na mou nejoblíbenější sjezdovku, kde jsem nakonec vydržela 2,5 hodiny - respektive do té doby, než jí zavřeli. Večer jsem se znova osprchovala, tentokrát i s umytím hlavy. Aaaw, miluju umyté vlásky. Večeře byla lehčí, takže je zatím všechno ok. Je něco kolem osmé hodiny a já doufám, že už se toho dneska moc nestane. Tak zase zítra :)

Den 4. (11.3.)
Tak dneska to bude o něco delší, protože mám opravdu moc zážitků. Ale jako obvykle začnu u nudného rána. Spala jsem dost dobře, ale i tak jsem se ráno málem nevyhrabala. Snídaně byla stejná jako včera… no a jako vždy jsme se opět všichni vydali na lyže. Tentokrát jsme jeli na sjezdovku, která se jmenuje… jaj, jak se to píše vážně nevím, ale říkáme jí "boamánka". Všichni jí úplně milují, jen já ne. Ne že by byla špatná, je to příjemná modrá s prudšími úseky. Ale já jsem si jí prostě tolik nezamilovala. Tátův kamarád mi dal lekce ježdění a mě bolely nohy jako nikdy. Teda, aspoň kolena, s chodidly jsem si to užila včera. Nicméně se můj styl ježdění vylepšil, za což jsem ráda. Musím trénovat, abych lidi na lyžáku převálcovala (vítej poslední družstvo). Ale i tak jsem se do toho celkem dostala. Pak jsme se stavili na horké čokoládě a vodě (žízeň jsem měla obrovskou, to teda). Poté jsme se vydali domů, kde jsem si dala oběd (čínská polívka forever). Za půl hodiny jsme se vydali (jen já a tátova přítelkyně) na mojí nejoblíbenější sjezdovku. Je tam sice moc lidí, ale je taková… prostě a jednoduše skvělá. Je tam dost skokánků a míst, kde se musíte spustit nejvyšší rychlostí dolů, jinak budete muset použít ručičky a odrážet se hůlkami. Zábava podle mého gusta. Je to stejné jako s plaváním - víc než plavat mě baví dělat stojky, potápět se anebo skákat. Stokrát zábavnější. Tam ale byly i jiné věci. Děti z kurzu na mě mávaly (bylo to vážně ňuňu), sedačková lanovka nás jednou nabrala tak rychle, že nezbývalo moc a ležela bych držkou na ledu, pak se dostáváme k mým legendárním pádům - první byl v nejhorším úseku mé oblíbenkyně. Najednou jsem se otočila a jela s "véčkem" dolů. Bylo to tak, že jsem spadla a hned se zvedla, ale nejvíc mě dostal snowboardista, který kolem mě projel a celou mě ohodil. Druhý byl jen takový "bolí mě nohy, sednu si a za chvilku se zvednu". A třetí se stal těsně před lyžárnou, kdy jsem se snažila udělat dojem na sedmiletého kluka, jak skvěle umím brzdit, aby mi sníh všude létal. Dopadlo to tak, že jsem zastavila prudčeji, než jsem předpokládala, překřížily se mi lyže a najednou jsem ležela na zádech s nohama nahoru. Nejhorší bylo to, že mi ty lyže nešly dát od sebe. Ten kluk se na mě podíval s nechápavostí a odešel. Takhle dopadají frajeřinky, že :D ? A následně jsme se přesunuli na pokoj. Bylo něco po půl páté a já… já byla spokojená. Lanovka končila asi za půl hodiny, ale už to nebylo tak dobré jako "dobré" (teď jsem se určitě vyjádřila s nejvyšší jasností). Teď je asi sedm, všichni žerou chipsy a slané tyčinky, kromě mě. Musím se skromně přiznat. Tak zase zítra, jak už to bývá zvykem :D (friday guys -.- )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hanienes hanienes | Web | 19. března 2014 v 6:55 | Reagovat

Ne, že bych byla škodolibá, ale ty pády mě dostaly :DDDD neboj,nejsi sama, to s tím bržděním se mi stalo taky ;D

2 Adeel Adeel | Web | 20. března 2014 v 16:05 | Reagovat

Jaj ty pády :D Vzpomněla jsem si na mé frajeřiny s držkopádem jako sladká tečka :D

3 Buddy Buddy | Web | 22. března 2014 v 11:54 | Reagovat

Ty si trdlo, i když, já bych byla asi taky, jelikož sem amatéur xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama