Poslední zápisky z hor

21. března 2014 v 19:00 | Nany J - 12 let |  Ze života
Dneska trochu opožděně, včera jsem měla frmol a zapoměla jsem to přednastavit. Ale tak 19 hodin, kdo by to řešil :DD

Den 5. (12.3.)
Včera byl asi opravdu kritický den, protože jsem ani neměla náladu na psaní. Takže se dneska ráno třináctého snažím rozpomenout na včerejšek. Ráno jsem se probudila celkem pozdě. Dohrabala jsem se do obýváko-jídelny a sedla si nad prázdný talíř, který tam takto stál dalších patnáct minut. Kritický den byl také v tom, že chlapi měli jet na "Tři údolí", ale nejeli nikam. Musím se pochlubit, že můj taťka byl plný energie, zatímco ostatní vypadali, že na místě padnou. O něco později jsem s tátovou přítelkyní vyrazila na moji neoblíbenou "boamánku" (jinak se jmenuje Boasmit, myslím). Všichni jí milujou, je tam málo lidí, ale mě se do srdce tolik nedostala, jako moje začátečnická. Tu budu mít ráda vždycky, ať už budu sjíždět boule na černé sjezdovce, nebo budu jezdit ty nejprudší sjezdovky, co tu jsou. Aspoň teď mám ten pocit… Ale zpět k "boamánce" - první jízdu sem trpěla s bolestí chodidel. Všechny bolí stehna, kolena, lýtka… jako mě taky bolí, ale chodidla to všechno přebijí a tak jsou mi ostatní části nohy někde v prdelce (ale vlastně jsou :D). Nakonec jsem to tam ale nějak přežila. Musím se ale přiznat, že jsem to všechno dost flákala. Kolem poledne jsme jeli domů, a jelikož tátův kamarád slavil narozeniny, byl dort. Ale jak dobrý. Přeju vám, abyste někdy ochutnali francouzský dort. Vím, že jsem v jistém videu říkala, že vynechám sladké, ale za 1. jeden kousek mě nezabije a za 2. když to všechno vylyžujete a jíte jinak v pohodě, je to jak nic. Tak zní můj názor. Odpoledne jsme se vydali s tátou na mého miláčka, kde jsem se rozhodla jet prudším úsekem, protože se rychleji a snadněji dostanu k lanovce. Vydržela jsem tam jen hodinu a něco, protože je takový divný, že všichni doma odpočívají, jen já, táta, a synové tátovi přítelkyně (kterým energie snad nikdy nedojde :D) jezdíme. Doma jsem pak relaxovala ve sprše, pak se sudoku a pak zase došlo na dřinu, když jsme musela strouhat sýr (týrání dětí -.-). Pak byla pauza na něco, co už si nepamatuju, večeře a pak zas dort, který byl ovocný a krémový, ale už rozteklý, takže se dal spíše pít. Ježiš, dneska budu muset dvojnásobně lyžovat! Hodně jsem toho přečetla a už plánuji dvě recenze (jednu na knihu Roztomilé malé lhářky a druhou na Mládí furt v hlajzlu). Když už byla velká nuda a nemluvilo se jako včera o naší skvělé politice a milovaném Zemánkovi, tak se rozhodlo pro Milionáře na mém mobilu, který na horách dostává fakt dost zabrat a je každý den na nabíječce. Dali jsme 2 400 000 a potom nám při další otázce vypršel čas. Pak už jsme se pohybovali v desetitisících a zase ve sto. A co následovalo dál? Spánek. Aaawww :3

Den 6. (13.3.)
Ráno jsem musela jít pro bagety. Tenhle systém vážně nechápu. Nicméně se mnou ochotně šla tátova přítelkyně, která mě i ochotně vzbudila. Asi jsem stále byla ve snách, nebo nevím, co se stalo, ale brzo jsem poznala tvrdou realitu a to když jsem před barákem uklouzla. Ale žiju, lidi. A pak jsme jeli na b-boam-mánk-ku… Fujky fujky fujky. Nic velkého tam nebylo, kromě mého prvního (opravdového) pádu za tento rok, kdy se mi překřížily lyže, podlomily kolena a já sjížděla po břiše s pár sudy a kotrmelci. Tálént. Odpoledne jsme jeli na mojí oblíbenkyni, ale tam jsem vydržela dvě jízdy a chtěla jsem jet domů. A tady už jen relaxace - pochlubení se s mojí kosmetickou sbírkou (nevím, co budu dělat za pár let… obě dvě ženský mají dohromady sotva polovinu kosmetiky, co mám já), přečetla jsem další kus knížky, skoro nonstop jely Simpsonovi a PLL (je celkem vtipné, dívat se o 20 epizod dozadu, když víte, kdo za tím a tím je a tam se to ještě neříká). Starší chlapi učili naše mladší chlapi mariáš. Něco jsem poslouchala, ale pak mi došlo, že skončím u toho, že se hraje s kartami a že je lehčí, když hrajou tři. Tahle hra je záležitost opačné pohlaví, řekla bych. V noci jsem se probudila, protože hrála nějaká písnička. Ehm, po chvilce mi došlo, že se mi vytrhla sluchátka z mobilu, takže písničky vyřvávaly po celém pokoji. Teda, ne že by úplně řvaly, ale i stupeň 2 je slyšet.

Den 7. (14.3.) Dneska byl stoprocentně nejlepší den z celého týdne. Takže tento zápisek bude obsáhlý. Mimochodem, všechny fotky, co tu jsou, byly pořízeny dnes. Je to jako s úkoly - všechno uděláte poslední den, pokud to vůbec uděláte. Začala bych asi tím, že jsme nejeli na žádnou boamánku, ani na oblíbenkyni, ale na druhou stranu. Jela jsem JEN s tátou. Je super, když jsme jen my dva. Úžasné. Krásný den taťky a dcerky jako u Simpsonových (s tím rozdílem, že já nejsem šprtka a nejdem do muzea, a že můj táta není tlustý tupý ožrala :D). Jeli jsme jistou "mutiérkou" (jaj, já fakt nevím, jak se tyhle věci píšou), která byla super, ale pro mě najednou moc malá. Chtěla jsem se trochu rozjet, roztáhnout křídla a vyletět na Mt. Blanc… na něm jsme sice nebyla, ale viděla jsem ho a poměrně z blízka. Sjeli jsme několik sjezdovek, modré i červené a já si to na plné pecky užívala. Jediné, co mi vadilo, byla kabinka, ve které jsem si nemohla sednout. Poprvé jsem se opřela, takže moje nohy přežily, podruhé jsem ale stála uprostřed a myslela jsem, že moje nohy odpadnou. Výhled (jak jste mohli vidět na fotkách) byl opravdu boží. V některých místech to vypadalo tak, že je za skálami moře. Obloha šla od světlé do tmavé královské modré. Krása. A na lanovce se mi naskytl pohled na krásu světa. Fotku toho nemám, protože podle mě to fotka tak nádherně nikdy nezachytí a navíc se táta bál, že by mu na lanovce spadnul mobil. Všechno tam bylo dobrý-super-skvělý-úžasný-perfektní-dokonalý. K obědu byla míchaná vajíčka se šunkou - prostě ňamka. A odpoledne… tadadadá! Jede se na boby! Jela jsem tam s tátou, jeho přítelkyní a jejím synem. N.A.P.R.O.S.T.O. Ú.Ž.A.S.N.Ý. Myslím, že mě syn přítelkyně může nenávidět, protože jsem do něj najela asi čtyřikrát plnou rychlostí. Jednou se do toho přimíchal i táta, takže good job. Jsem úplně vysekaná, bolí mě záda, ale dala bych si to znovu. Akorát to stojí prachy jak prase, takže jsme se dohodli, že nejdřív příští rok. Teď je půl páté, já jsem vykoupaná, žeru jabko a směju se zážitkům na bobech… Zítra už zbývá jen cesta, takže pokud se stane něco mimořádného, bude to napsané ještě v tomto dni…
(myslím, že jsem tady někde mluvila o fotkách, ale už fakt nevím kde.. fotky přidám později, je problém přenesení do počítače...)

Hory byly skvělé a těším se na příští rok :) A jen tak by the way (ano, nakazila jsem se od našich i cizích youtuberek), zrušili nám lyžák... :(( Bude příští rok kvůli ukončení sezóny.
A co je to za návštěvnost? Lidi, vy snad umíráte, ne? :DD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Buddy Buddy | Web | 22. března 2014 v 11:59 | Reagovat

Ach jo, jak já bych si dala dosrt ! ♥ :D mučíš mě :D
'Krásný den taťky a dcerky jako u Simpsonových' :'DD a ty boby závidím :3 taky bych chtěla s tátou, ale to bych ho ještě musela mít :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama