Proč už mi nejdou poskládat slova?

7. března 2014 v 0:00 | Nany J - 12 let |  Blog
3. - 4. března 2014

Jako první obvykle najíždím na nejúžasnější stránku admin.blog.cz, kde se mi zobrazí všechny moje věci. Články, fotky, komentáře... a pak také ta známá prázdná stránka, do které jsem dříve psala jeden článek za druhým. Ať už ty příspěvky smysl měly, nebo ne, publikovala jsem je s radostí. Jenže teď... nic není jako dřív. Všechno se najednou zkazilo a já hledám nějakou cestičku, jak z toho pekla ven. Když už jsme u něj, vždycky mě fascinovalo. Ne že bych tam chtěla jít (ano, věřím, že po smrti nebude naše studené tělo ležet v hrobě, ale že naše duše odejde buď nahoru do nebe, nebo dolů do pekla), ale stejně mi to tam přijde geniální. Je teda pravda, že jsem si na něj názor udělala z filmu Čerty nejsou žerty nebo hororových dílů Simpsonovic rodinky, ale budiž. Nicméně se z toho všeho snažím dostat. Vím, že na tu asi nejdu správně. Ne, určitě na to nejdu správně. Teda, než že bych to řešila sebevraždou nebo chlastem, o tom můj mozek zatím neuvažoval a plně doufám, že ani v budoucnu nebude, ale je to něco vážného - a musím dodat, že nic hmotného.
Když nyní přijdu na úvodní stránku, tak se jen podívám na místo pro post a uvědomím si, že se mi do něj najednou nic psát nechce. Jo, nápadů je až moc. Poměrně originálních nápadů. Jenže na co mi jsou, když moje prsty odmítají ťukat po klávesnici a napsat něco srozumitelné. Ne vlastně, srozumitolnost není to správné slovo - nahradila bych to od srdce. Jo, to už jsem dlouho nenapsala. Článek, který není z hlavy, ale z toho orgánu zamilovanosti.
Nikdy jsem nechtěla, aby se to stalo. Abych se do článků musela nutit. Teď to ale nastalo. Přišly zlé časy, dá se říct. Vůbec nic nefotím, i když mě to dřív moc bavilo, před kamerou mluvím, jako kdybych to dělala poprvé, všechna slova se mi pletou a z krásných sluchátek jsou najednou... napadá mě, že z nich vlastně není nic. Tečka.
Hlavně mi sem nepište, ať blog nemažu, jen nepřidávám články každý den. Kdo mi to sem napíše, mažu, i kdyby to bylo myšleno nejlépe jak to jen jde.
Chtělo by to trochu pozitivního myšlení, ale momentálně je pro mě největší radostí postel, na které mám plyšáky, kteří jsou pořád se mnou, kteří mě snad nikdy neopustí. Snad? Určitě. Vedle postele na okně visí Santa, kterého jsem si mocně vydobyla. Neslavím americké Vánoce a už vůbec ne v březnu, ale ten svítící Santík na měsíčku dodává jistou energii. Doufám, že převážně pozitivní, zatím totiž žádné výsledky nevidím.
Pak je tady ještě pár lidí, kteří mě dokáží rozveselit. Holky od koní (tady je vidět, že kdo má rád zvířata, má rád lidi -.-), holky z blogů (miluju vás, affsky :3), jeden boží človíček z tábora, který mi v pohodě zvedne telefon o hodině a ignoruje řvaní učitelky. Ááách... Rebel :D a pak ještě jedna holka ze třídy. Ona se mě dokáže zastat a je s ní legrace. Kdyby nebylo těchto holek + jednoho kluka, tak bych asi začala uvažovat o přidání se mezi zvířata. Třeba mezi psi, koně, nebo kočky. To by byl život, no ne? Bohužel jsem v kůži člověka, chybička se vloudila, no.
Nesnáším svoje spolužáky. Jsou to prostě idioti, kteří mají své dobré chvilky. Myslím, že by se nad sebou měli zamyslet (předpokládám, že pokud si neřekli, že je to moc dlouhý a že se s tím s*át nebudou, tak si to čtou). Ten "způsob života" je jednou dostane.
Až mi bude líp, ozvu se zas. Pokusím se o nějaký normální článek, který nebude z donucení. Jen nevím, kdy to bude. Může to být zítra, může to být za týden. Možná přidám pár videí, co jsem měla předtočených, aby to tu trochu přežívalo, ale to je asi everything.
Teď jsem se z toho tak nějak vypsala, ulevilo se mi dost, to Vám povím. Možná to občas nebude dávat smysl, možná se občas zaseknete a řeknete si What?, ale tak to většinou u článků psaných od srdce bývá.
MAŽU BLOG. Zatím ne, zůstává.

Mám o moc lepší náladu, když vidím překročení 40 000 celkových návštěv na počítadle.. jako Wow! Strašně moc bych Vám chtěla poděkovat. Ráda bych se dozvěděla mojí návštěvnost od začátku blogu (jedna "šikovná" designerka mi ho totiž smazala a nešlo nám to obnovit).. možná už bych měla víc :D Ale to je jedno... jsem za ty všechny návštěvy strašně moc ráda. Teď budu týden neaktivní, vyjdou 2-3 články ;) Takže počítám, že denní návštěvnost bude tak 30 :D Ale i tak vám strašně moc moc moc moc děkuju :)) Jsme ráda, že píšu PRO NĚKOHO :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 crazy-cloverleaf crazy-cloverleaf | Web | 7. března 2014 v 15:00 | Reagovat

To znám, taky mám někdy takovýhle nálady a nejradší bych se na všechno vykašlala. Chápu tě a jestli se ti teď nechce psát tak nepiš, my počkáme. Ale hlavně blog nemaž, já ho mám ráda!

2 hanienes hanienes | Web | 7. března 2014 v 16:17 | Reagovat

Neboj, jsme v tom spolu. Mám x nápadů, ale netuším, jak je zhmotnit, navíc mám teď zákaz notebooku a mobilu (píšu to přes tablet), nejdou mi tady ani psát články,  takže po dnešním článku nic nemám. Hlavně se do ničeho nenuť, piš až budeš mít chuť :)

3 MrMarkii MrMarkii | Web | 7. března 2014 v 21:54 | Reagovat

To znám velice dobře. Já také takovouto krizí procházím. Založil jsem si nový web, na který jsem měl v plánu přidávat ještě více článků, které by měli téma, originalitu a propracovanosti a už je to asi týden a nemohu se přinutit něco napsat. Stejně jako ty. Nápady jsou. Možná až až. Jen je v tom prostě... lenost! :D

4 Drzoun-ka Drzoun-ka | Web | 8. března 2014 v 14:18 | Reagovat

Souhlasím s Crazy--- dej se do pořádku ale ten blog fakt nemaž, ty máš fakt jeden z blogů na které chodím ráda!!

5 CrazySarah CrazySarah | E-mail | Web | 9. března 2014 v 16:10 | Reagovat

Chápu tě..
Já to mám stejně.V hlavě nápadů,ale prostě nějak nevim jak to ztvárnit.
Teď jsem měla velkou pauzu s blogem,protože jsem prostě nevěděla:/ Ale jsem zase zpět:) Jinak souhlasím s holkama:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama