Za hranicí reality aneb Druhý svět

6. září 2014 v 0:00 | N. |  Téma týdne
Ahoj,
po velmi dlouhé době jsem tu s příspěvkem na TT. Poslední měsíc se mi do vkusu moc netrefovalo, ale konečně vyhrálo téma, které jsem si v hloubi duše opravdu přála.

Vtipné je, že i když mám přesnou myšlenku v hlavě, nejdou mi slova poskládat tak, aby dávala smysl. Ale tohle téma je pro to vlastně stvořené. Pro představy, které se mi honí v hlavě, které nikdo z Vás nevidí, neslyší ani necítí.

Možná bych mohla téma lehce pozměnit

Já mám dva světy, dvě strany. Jedna strana je ta, kterou vidí všichni kolem mě. Optimistická... Těch synonym pro tuto část je strašně moc. Takovou tvář, vystavuji okolnímu světu. Neříkám, že když se směju, je to vždycky přetvářka. Nejsem zarytý pesimista, kterého nic nerozveselí. Ale všechno má své meze.
Pak je tu druhá stránka, která je jen a jen moje, nikdo ji nevnímá. Něco mezi pesimistou a realistou. V sobě uvažuji jinak, mám úplně jiné názory, chování a vlastnosti, než má moje výstavní půlka. Ale i tady se často objevují boží, šílené nálady, které jsou skvělé... Najdou se věci, ve kterých se shodneme, ať už jde o pozitivní nebo negativní.
Jenže když jsem pak ve stresu a spěchu, najednou nevím, kde je konec té uzavřené stránky. Už nevím, co je realita a co je jen u mě. Někdo si řekne: Ale vždyť i to v tobě je realita, ne? Ale já si to nemyslím. Asi budu špatná právnička (snad se jí stanu), ale žádný pádný důvod pro obhájení tohoto názoru nemám.

Tenhle článek bych nazvala propadákem, protože z původní úvahy se vlastně vyklubal deník. Ale mysli neporučíš.

Jaký na to máme vy názor?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje články?

JO
NE
JAK KTERÉ
JAK KTERÉ

Komentáře

1 Zbyněk Rybička Zbyněk Rybička | E-mail | Web | 6. září 2014 v 4:39 | Reagovat

O optimismu navenek a pesimismu uvnitř něco vím. Hodně lidí mě chválilo, ale mně to pořád nestačilo, protože jsem chtěl vždycky něco jiného.

Jestli chceš být právnička, tak ti držím palce. A tento článek na propadák rozhodně nevypadá. V redakci by ho asi vyškrtli, ale hlavu a patu to mělo a čtivé to taky celkem bylo.

2 hanienes hanienes | Web | 6. září 2014 v 18:13 | Reagovat

Musím říct, že to mám do puntíku stejně...
Lidem se snažím pomáhat, povzbuzuji je sáhodlouhými slohovkami o tom, jak je život překrásný, ale...přitom se tím tak úplně neřídím. Prostě potřebuju, aby mi to někdo řekl, sama sebe uklidnit nedokážu...jde to vůbec? o.O
btw. omlouvám se za neobihani, mám pro to osobní důvody...:/

3 Drzounka Drzounka | Web | 6. září 2014 v 18:42 | Reagovat

Děláš si ze mě jako srandu sakra ? Já že neobíhám ? Poslední dva články, a to si psala včera a dnes.. A jako vážně mi napíšeš že neobíhám?! Když už jsme u toho obíhání, ty obíháš stylem že si přečteš úvodní otázku, ale to co jsem napsala pod tím..., z toho hezky poznám kdo to četl a kdo ne, jsem na tebe totálně nasraná a taky na ten zkurvenej blog. S tím obíháním to není bohužel s tebou poprvé, já ti napíšu komentáře alá slohovky a ty napíšeš jednu větu o hovně a pak si stěžuješ? Boha.. Ke všemu ta jedna věta byla přesně to, co jsem psala, že v komentářích nechci vidět... A pak napíšeš zbytek o tom proč ty nechodíš na blog, takže milá zlatá.. Ty si mi neobíhala už od pondělí.. Takže... Né, omlouvám se za vulgarity a podobný píčoviny, ale s tímhle si mě opravdu hodně nasrala! Takže tě mažu z affs. Vím, není ti to líto a uleví se ti že nemusíš číst ty články (y), radši budu mít někoho kdo nepíše píčoviny. I kdyby to byli jenom 3 lidi!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama