Březen 2015

Jak bylo v Rakousku?

31. března 2015 v 0:00 | Nany J |  Ze života
Ahoj, tak jsem se konečně vrátila (jakože už v pátek, ale přednstavuji, znáte to :D) z Rakouska, kde jsem byla na pětidenním lyžáku se svojí úžasnou třídou a se sekundou. Asi je vám jasné, jak celý tenhle týden probíhal - když už jsme nelyžovali, tak jsme blbli na pokojích. I tak se možná trochu rozepíšu, protože to byl skutečně zajímavý týden a ani nevíte, jak bych litovala, kdybych tam nejela (jop, takže těch osm, nebo kolik vás v té škole zůstalo, litujte, i na maturiťáku si to budem připomínat :D).

(sem moc líná na to, abych sem dávala fotky z mobilu,
tak sem házím je jeden printscreen z igéčka)

2. díl - Vzhled článku | Jak na blog

30. března 2015 v 0:27 | Nany J |  Jak na blog
Ahoj, mám tu další pokračování série jak na blog. Už se blížíme do poloviny, ale stejně sfouknu ještě základnější věc - musím ale přiznat, že na ni mnoho lidí nemyslí - a to vzhled článku. Věřte, že i tento detail může zlepšit váš blog o jeden level.
Většinou jen napíšeme článek a hodíme ho na blog. Ale to je špatně. Měli bychom se trochu zamyslet i nad grafickou podobou. Nebojte, moc času vám nezaberou, ale článek se bude o něco lépe číst a koneckonců bude také vypadat trochu profesionálněji.

Dobré barvy
O samotném designu mluvit nebudu, ale když už jsme to lehce nakousli, není od věci se vyjádřit k písmu. Není třeba se příliš rozepisovat - chcete jasný tip? Černé písmo na bílý podklad. Nebo minimálně tmavé písmo na světlý podklad. Přijatelné je i bílé písmo na černém pozadí, nicméně jsem zastáncem toho, že co je černé na bílém, to platí. Duhové písmo na duhovém podkladu je nejhorší věc na světě (když jsme tedy ve světě grafické podoby článku). Já jsem vyzkoušela hodně designů. Některé se povedly, některé ne, ale vždy jsem si dala záležet, aby se všechno dalo dobře přečíst - a pokud nedalo, následovala reklamace. Časem jsem sama došla k tomu, že černobílá kombinace je nejlepší, ale musím uznat, že někdy to k tomu designu prostě neladí a chce to alespoň k někomu trochu barvičky.

Zarovnání
Zarovnání je věc, která záleží na člověku. Někomu se text čte nejlépe ze středu, někdo má rád levou klasiku. Já osobně preferuji zarovnání do bloku - přijde mi to upravenější, přehlednější, jasně víte, kdy končí odstavec, nikde vám neubíhá text ze stránky a většinou to pomůže i s prací s obrázky. Tohle je ale samozřejmě o vašem vlastním názoru. Jen se zamyslete, co vidíte nejčastěji a porovnejte to s tím, co se vám nejlépe čte. Něco si z toho vyvoďte.. no a nastavte si to u vašich článků.

"Celý článek"
V editoru máte možnost rozdělit článek na dvě části - jedna je viditelná na hlavní stránce a zbytek se zobrazí po rozkliknutí. Já sama ho příliš nevyužívám, ale musím uznat, že se občas vážně hodí. Když je článek příliš dlouhý a trošku mi kazí design (jop, je tam pár detailů, kterých si člověk normálně nevšimne, ale jakmile sjede dál, tak je to bída), tak ho ihned po úvodu (který trochu okořením, aby na ten článek kliklo co nejvíce lidi) utnu. Někdo to takhle dělá běžně - napíše jen úvod, často hodí ještě někam obrázek a poté už nechá na návštěvníkovi, jestli se mrkne, nebo ne. Ať je to tak, nebo onak, rozhodně bych zvolila jen jeden styl a ten bych moc neměnila. Dva týdny články takhle a potom takhle - to nedělá dobrotu.

Obrázky - kolik, jak velké?
Nemluvím tady o článcích, které obsahují čistě fotky, to je samozřejmě něco jiného. Nikdy není dobré, když to přeženete. Obrázky přikládejte vždycky k tématu, nebo v případě, že by vám článek přišel suchý, přihoďte nějakou neutrální fotku - sebe, krajinu... Většinou je dobré, když fotku zmenšíte (pokud tedy máte vysokou kvalitu, ne nějakou webku). Já mívám rozlišení 2000-něco a 3000-něco (přesně nevím), takže obrázek trochu zmenším - zaprvé se bude načítat mnohem kratší dobu a zadruhé nebude nikde vyčuhovat ze stránky (což se občas může stát). Samozřejmě má potom o něco horší kvalitu, ale jak jsem psala na začátku, pokud jde o nějaké mé selfíčko a ne o umělecké dílo, tak je to v pohodě.

Tučně, kurzívou, jinou barvičkou, či snad přeškrtnout?
Tohle už jsou malé drobnosti, které závisí čistě na typu článku. Já tučně dělám hlavně nadpisy, výjimečně něco v textu zvýrazňuji. Kurzívu používám při běhu svých myšlenek, nebo jako nějaký dodatek. Jiné barvy prakticky nepoužívám, ale někdo je používá stejně jako já při nadpisech nebo pro zvýraznění. Přeškrtnutí praktikuji hlavně při deníčkovských článcích, kdy mě napadne myšlenka, kterou ale následně zavrhnu. Jenže mi přijde blbé, když píšu tak, jak mi napovídají city, a proto by byl nesmysl tu větičku vynechat. Už k tomu prostě patří. Tak to využívám já - vy si to samozřejmě využívejte podle sebe. Jen bych ráda dodala to, že méně je někdy více, takže moc tlusťochů, šikmáků, duh a přejetých hus může uškodit. Na druhou stranu je dlouhý čistý článek naprosto nepřehledný.

To je ke vzhledu článku snad vše. Jsou to opravdu detaily a drobnosti (také často používáte synonyma jako odlišnou věc? :D), ale věřte, že když vidíte článek, který porušuje tato pravidla a článek, který to má pěkně roztřízené a úhledné, tak vám dojde, že je to fakt rozdíl.

Co si o tom myslíte vy? Jaké další tipy máte pro lepší podobu článku?

BTW: Ano, obsah je o hodně důležitější než to, co jsem tady sepsala, berte ho opravdu pouze z tohoto hlediska, rozhodně vám tady nechci navykládat něco typu: "Hlavně mějte krásně upravené články o úplných h****ch." To fakt ne :)

Kam bych se ráda podívala?

27. března 2015 v 0:00 | Nany J |  Ze života
Ahoj, dnes tu mám článek o místech, kam bych se ráda podívala. Rovnou říkám, že tady nebudou takové typické státy jako Francie nebo Londýn, už jen z toho důvodu, že ve Francii jsem párkrát byla a Londýn mě ničím nepřitahuje. Památky tam jsou fajn, ale těch Big Benů a London Eyes jsem měla na igéčku více než dost.

California
Myslím, že k tomu není třeba komentář. Kdo mě sleduje déle, tak ví proč :)




· Island
Jakmile jsem se o této zemi dozvěděla něco více, hned mě zaujala. Líbí se mi to tajemno, které se tam skrývá, také naprosto miluju islandské koně, kteří umí tölt (kdo neví a chce vědět, zjistí :)). Vůbec bych nebyla proti dvoutýdennímu putování v koňských sedlech islandskou přírodou. Jeden z mých největších snů.




· Thajsko
Vždycky jsem se chtěla podívat do nějaké asijské země. Čína je na mě moc velká, v Japonsku je moc lidí a Vietnam mi jistým způsobem nepřirostl k srdci (samozřejmě je mnoho dalších zemí, ale já si vybírala z těchto čtyř). Ségra v Thajsku byla a líbilo se jí tam. I když podmínky tam zrovna moc šťastné nebyly. Fakt bych v těch pokojích nechtěla spát.




· Lotyšsko
O Lotyšsku jsem měla dokonce dva referáty a za tu dobu jsem ho stihla (alespoň podle popisu webových stránek) dobře poznat. Zaujaly mne tradice i jídla, takže by mi týdenní pobyt v takovém prostředí nevadil. Chtěla bych jejich kulturu více poznat.




· Arizona
Tohle je spíše taková náhoda. Nevím totiž, jak jinak bych to mohla nazvat. Když jsem byla menší, vždycky mě Arizona neuvěřitelně fascinovala. Ne, ani jsem nevěděla, kde leží, nebo jaké vedro tam vlastně je, nicméně jsem vždy, když se mě někdo zeptal, kam bych se ráda podívala, odpověděla Arizona. A dnes, když toho vím trochu víc, tak stále nejsem proti.




· Nový Zéland/Austrálie
Aspoň do jedné z těchto zemí bych se ráda podívala. Slyšela jsem, že na Nové Zélandu nejsou pavouci. Jestli je to pravda, tak balím kufry, bye bye Česko a už se nikdy nevracím :D. Austrálie je zase pavouky hodně známá, ale za ty klokánky by to stálo. Ségra tam na rok byla, a řekla bych, že to byla jedna z jejích nejlepších zkušeností - jak ve studijním (angličtina), tak v reálném životě.


A kam byste se nejraději podívali vy?



Píseň, která mě dokáže rozesmát | 6. den Music Challenge

25. března 2015 v 0:00 | Nany J |  Music Challenge
Ahoj, dnes tu mám naší milovanou challenge a tentokrát opět jen jednu píseň. A která že mě dokáže rozesmát? Prostě a jednoduše Holiday od Green Day. Tré Cool to zabíjí asi nejvíce, ale celkově mi přijde ten klip strašně zvrhlý a báječný! A jelikož si při písni ten klip vždycky vybavím, tak je to jasný. Už párkrát se mi stalo, že jsem se třeba uchechtla v buse :D


A jaká píseň dokáže rozesmát vás?

btw: pak jsou tady písně od holek z Náchoda, pink rap a tak podobně, ale to se směju té blbosti, vybrala jsem spíše písničku, která se mi i normálně líbí ;)

Já a kytara ♥

24. března 2015 v 0:00 | Nany J |  Ze života
Ahoj, dneska to bude velmi upřímný 'citový' článek. Ráda bych napsala o jedné věcičce, která mi poslední dobou neuvěřitelně přirostla k srdíčku - a to o kytaře. Představím vám celou mojí story. Nevím, jestli to bude zajímavé, užitečné, jestli na to vůbec bude někdo chtít reagovat, ale rozhodla jsem se, že té mojí lásce také musím věnovat článek (když moje živá láska nechce o blogu ani slyšet).

Už jen to, jak jsem jí získala, bylo docela zajímavé. Všechno proběhlo naprosto tajně a zaplatila jsem si ji sama. Jasně, kytara není zase tak drahá záležitost, je to, jako kdybych trošku zařádila v Sephoře, ale stejně mě potěšilo, že jsem celou věc převzala do svých rukou a že jsem se v tomhle ohledu mohla spolehnout sama na sebe. Objednala jsem si ji od jedné slečny z VotočVohoz (taky si nemůžete na ten pitomý název Vinted zvyknout?), která ji nabízela poměrně levně, ale ve velmi dobrém stavu (o tom jsem se sama při dodání přesvědčila). Pro platbu přes internet jsem sice využila taťku, ale ten si myslel, že si zase objednávám hory oblečení, nebo kosmetiky.
Přišla zrovna v den, kdy jsem měla na programu natáčení s kamarádkou (ups, teď mi došlo, že jste to video ještě vůbec neviděli, asi bych to měla co nejdříve napravit), ukradla jsem jejímu klukovi míč (nikdy, NIKDY mě neprovokujte, já jsem schopná všeho), takže jsem měla na zádech poměrně těžký batoh a v ruce míč. Proto mi nebylo zrovna do zpěvu, když jsem musela až z pošty dovést kytaru. Kdyby byla zabalená jen v tom obalu, tak by to bylo v pohodě, ale ona na sobě měla ještě bublinky, takže jsem ji nesla v podpaží s tím, že mi upadnou ruce (je mi ale jasné, že kdybych tam ty súpr-čúpr bublinky neměla, tak bych měla kytaru napůl).
Když jsem došla domu, chytla mě vlna zoufalství. Začala jsem si říkat, jaký jsem idiot, proč jsem si jí kurva práce kupovala, když vlastně vůbec netuším, co dál. Díky za strýčka Google (jak s oblibou říkávají učitelé a mě to pěkně štve) - bez něho bych se určitě nic nenaučila. Naštěstí jsem našla skvělou >> paní<<, která dělá videolekce, takže každý krok podrobně vidíte. Na začátku lekce se naučíte jeden, dva akordy, na závěr si zahrajete písničku, ve které se tyto akordy vyskytují. Díky ní jsem zjistila, že mám rozladěnou kytaru (heh, pořád ji nemám naladěnou, Milado, kdy mi sakra dáš tu ladičku?), ale jinak jsem hrála poměrně slušně. Asi si někdo ťuká na hlavu, proč hraju na rozladěnou kytaru, když to vydává jiné tóny. Naučila jsem se pohyby. Umím rychle přehmátnout a už znám pár písniček nazpaměť. Ano, k něčemu mi to je.
A ještě bych ráda dodala to, jak se to dozvěděl táta: Nechala jsem kytaru opřenou o točící židli, a když táta vešel do pokoje a opřel se o ni, tak nezbývalo nic jiného než vyletět z postele, zachránit ji před tvrdým pádem a přiznat barvu. I když jsem to původně zamýšlela tak, že mu to řeknu společně s první písničkou, kterou budu umět. No, nevadí, aspoň jsem mu nezpůsobila silný infarkt - jen menší srdeční zástavu :D

Ke kytaře jsem si rychle vytvořila vztah. Vždycky mě přitahovala, hlavně teda elektrická, ale bylo mi jasné, že bude lepší, když se nejdříve naučím na normální a až potom budu něco zkoušet s tamtou. Musím říct, že jsem se dlouho rozhodovala mezi klavírem a kytarou, ale nakonec vyhrála kytara - a měla pro to několik důvodů: 1. Vejde se mi do pokoje (respektive absolutně netuším, kam ji dát, ale pořád lepší než klavír) 2. Až pojedeme někam s přáteli k táboráku, tak se to bude moc hodit a za 3. jsem chtěla hrát všechny ty písničky od Green Day (než mi někdo řekne, že jsem blbá, tak ano, vím, že jdou hrát na klavír, už jsem je mnohokrát slyšela a zní to fakt báječně a také nutno dodat, že i v jejich písničkách se objevuje). Zatím umím sice jen WMUWSE, ale i tak jsem spokojená. A co na tom všem bylo úplně nejlepší? Ten adrenalin. Tady vlastně nešlo o kytaru, ale o můj pocit. Všechno jsem dělala tajně, vůbec jsem netušila, do čeho jdu, nevěděla jsem co dělat, kdyby mě to náhodou nezačalo bavit... ale stejně jsem to riskla. A víte co? Jsem za to moc ráda!

Jestli chcete začít na něco hrát (a vlastně to platí pro úplně jakoukoli činnost), tak se nebojte a jděte do toho. Samozřejmě trošku myslete, ale jenom trošku :)

A jak to máte vy? Hrajete na nějaký hudební nástroj? Udělali jste někdy takové šílené rozhodnutí? Chtěli byste se někdy naučit hrát na kytaru? Máte prostor :)


Francie - 2. část

23. března 2015 v 0:00 | Nany J
Ahoj, jelikož byl můj súpr-čúpr deník velmi dlouhý, tak jsem se rozhodla, že vás nebudu trápit a rozhodím ho na dvě části. Ještě se můžete těšit na Rakousko, ale to až tak za týden, takže nebojte, že bych vás zaspamovala zimními články, i když musím přiznat, že nápadů mám ažaž.

Člověk si myslí, že normálně vypadá hrozně,
pak vidí sebe v lyžarškém a uvědomí si,
že mu to vlastně normálně docela sluší :D

Francie - 1.část

22. března 2015 v 0:49 | Nany J |  Ze života
Ahoj, tak se vám oficiálně ohlašuji, že jsem přijela z hor. Mám tu první ze dvou částí deníku o horách. Nevím, jestli to někoho zajímá, ale musím uznat, že jsme zažili peklo, takže kdo třeba neměl na horách úplně vydařené počasí, tak ať si počte naši skoro smrtelnou story. Tedy, to zase přeháním, ale ten den se zranilo hodně lidí.. no, čtěte dál o naší první polovině týdne.



Píseň, která mě uklidňuje | 5.den music challenge

21. března 2015 v 0:00 | Nany J |  Music Challenge
Ahoj, tak se s vámi netradičně vítám v sobotu s music challengí. Dnes to budete mít affsky rychle sfouknuté, tak doufám, že se nadřete aspoň pustit si část písničky :) (neříkám, že to děláte všichni, ale je tu pár lidiček, které podle komentářů hned prokouknete).

Písnička, která mě uklidňuje mohla být jenom jedna jediná. Stairway to heaven od Led Zeppelin. Ten text sám o sobě není zas tolik uklidňující, i když přeci jenom určité části vás také donutí trochu vydechnout. Mě se ale moc líbí ta melodie. Ta hudba, ten tón. Sakra, tohle mě dokážet uklidnit.


  • Znáte Led Zeppelin?
  • Posloucháte je?
  • Jaká písnička nejvíce uklidňuje vás?

Jak se zabavit při dlouhé cestě?

20. března 2015 v 0:00 | Nany J |  Tipy
Nikdo nemá rád dlouhé cesty - ani řidiči, ani cestující. Vždy z toho bolí tělo, samý stres a aby toho nebylo málo, tak je strašná nuda. Já jezdím na delší cesty pravidelně a tak vím, co mě dokáže nejvíce zabavit. Praktikuji je při jízdě autem, protože autobusem jezdím max. dvě hoďky, jen jednou jsem jela víc (a pak ještě se školou, ale to je něco jiného). Ale myslím, že všechny mé rady půjdou použít i tam.

Kupa knih
Já normálně skoro vůbec nečtu. Vůbec, heh. ždycky, když ale jedu, tak jak při cestě, tak i na místě čtu. Nevím, proč mi doma dělá takový problém číst, ale na cestách to jde lépe. Za takovou pěti a půl hodinovou cestu si přečtu dvě 200 stránkové knížky, to stejné i při cestě zpátky a tak jsou mojí povinnou výbavou minimálně čtyři. Někoho bolí při jízdě ze čtení hlava a zcela upřímně, hodně vás lituju.

Zápisník
Já jsem nejkreativnější při jízdě.. a ve sprše :D. To vymýšlím takovou poezii, že by se měl Erben zahrabat. A proto je super, když máte zápisník, kam si všechny své nápady, poznatky, nebo i určitá slova a rýmy napíšete. Já sebou tahám také blogový deník, nevěřili byste, jaké články vás mohou napadnout.

Hudba
Ale ne do sluchátek! Jestli budou ostatní souhlasit (zrovna tohle v autobuse asi nepůjde :D), tak to dejte pořádně nahlas. Nejlepší je, pokud máte CDčko. To bude skutečně hrát po celém autě. Upozornění: Jestli s oblibou posloucháte Biebra, tak volte sluchátka. Děkuji.

Spánek
Víte, jak rychle cesta ubíhá když spíte? Asi jako poslední týden prázdnin. Zkuste si dát šlofíka, nebo si jen tak lehněte a přemýšlejte. Cesta bude o dost kratší a takhle si navíc odpočinete a budete mít po příjezdu dost síly. Toto nedoporučuji pro řidiče.

DVD
Filmy jsou také super. Většina z vás je sleduje na noťasu, ale my chytří máme takový DVD přehrávač, který dáme na sedadlo před námi a díváme se bez děsu, že se bude prudce brzdit a noťas vyletí dopředu (tu větu neberte tak vážně :D). Já ho používám jen když jedeme dvanáctihodinovou cestu na hory, jinak se to tam nevyplácí inštalovat, ale věřte mi, že je to fajn vynález :)

A jak se bavíte na cestách vy?

Píseň, kterou znám dlouho | 4. den music challenge

18. března 2015 v 0:00 | Nany J |  Music Challenge
Ahoj, dnes je středa a to neznačí nic jiného než vaší oblíbenou music challenge.
Téma píseň, kterou znám dlouho mi přišlo strašně zajímavé, ale nevěděla jsem, jakou písničku bych sem měla hodit. Protože písničky z úplného dětství si už nepamatuju a někdy od mých čtyř let je jich v mé hlavně najednou strašně moc. Nakonec jsem lehce porušila pravidla a písniček tady máte o něco víc. Teda, vlastně jen o jednu :D

Eiffel 65 - Blue
U téhle písničky si jejím stářím nejsem moc jistá, možná bude ještě o něco starší, než jsem byla já. Milovala jsem ten text do zblbnutí a ještě teď vám odbroukám celou melodii. A co jsem se nedávno dívala, tak i video je pěkné :D


Aqua - Barbie Girl
Musím se přiznat, že jsem si vždycky myslela, že to skutečně zpívá Barbie. O několik let později (vlastně o docela dost) jsem zjistila, že to je nějaká skupina Aqua. A abych se přiznala ještě víc, tak musím zmínit, že video jsem poprvé viděla asi před rokem v Óčku. Jednou jsem to slyšela a od té doby to mám zase v hlavě. Občas je to otravné, ale mě se ta písnička neustále líbí (i když ano, Green Day jsou Green Day a rock je rock).


Těch písniček je víc, ale pak jsem si (šikovná Nany) všimla tématu písničky z dětství, tak to tady useknu a zbytek napíšu tam. Sem jsem dala zahraniční písničky a v tamto díle budou jen české, takže se i vlastenci mají na co těšit.

  • Jaké písničky znáte už hodně dlouho?
  • Líbí se vám tyto (aspoň když se podíváte svým mladším já)?

Mějte se krásně, ahoj :)

PS: V sobotu vyjde ještě jedna challenge, protože mě moc nenapadalo, čím má tu dírku zacpat, jelikož ani ve čtvrtek ani v neděli nevyjde video, tak snad to nevadí.

Výběr článků na hlavní stranu blog.cz

17. března 2015 v 0:00 | Nany J |  Úvahy
Ahoj, dnes tady mám takovou menší úvahu na články, které se každý den objevují na hlavní straně blog.cz. Shrnula bych názor na ně, na blogery, kteří se tam objevují a také sem napíšu, jaká témata článků se dokola opakují.

Tahle změna, která tuším přišla v koncem roku 2012, je vážně skvělá. Je fajn sem tam narazit na blogery, které jste neznali, máte možnost přečíst články úplně jiného druhu, které se vám mohou nakonec zalíbit a vy si o tématu vyhledáte více. A abych nehodnotila jen užitečnost - musíme si přiznat, že oproti starému vzhledu vypadá o něco luxusněji. Samozřejmě se design blogu.cz změnil celkově, nicméně tohle tomu dodalo trochu té profesionality.

Pokud na tyto články s oblibou klikáte, určitě jste si všimli, že se tam opakují ti stejní blogeři. Sem tam někdo nový, to opravdu výjimečně. To mi přijde trochu škoda. Zamrzí vás, když napíšete článek na určité téma a o měsíc později tam to téma je, jenže od někoho jiného. A když si to tak čtete, říkáte si, proč nevybrali váš článek. Zvláště když je napsán podobným stylem. Proč jsem to nemohla být já sakra? Jo aha, už vím, tenhle bloger už tam asi desetkrát byl, tak se k němu pravidelně koukají.
Nechci, aby to vyznělo tak, že jim to nepřeji. To vůbec ne. Také se tam přeci museli dostat svým prvním článkem. Také to neměli jednoduché. Na druhou stranu mě to ale trošku štve. Znám hodně blogerů, kteří by si tam zasloužili čestné místo a trochu popularity navíc, ale nikdo o nich neví.
- Hlavně to neberte tak, že je pro mě hlavní stránka blog.cz všechno. Vůbec ne. Neříkám, že kdybych se tam objevila a mrklo by se ke mně pár lidí navíc, tak že bych nebyla ráda, ale rozhodně o to neusiluji. Kdyby jo, tak bych psala články na jiná témata a také bych se všude na blogu hodně propagovala. Ne, to mi za to skutečně nestojí :D Takže je mi úplně šumafuk, jestli tam někdy budu nebo ne, důležité je, aby se články líbily vám, oddaným čtenářům, ne nějakému Standovi, ne? :D

A jaká témata se tam za poslední dobu (už docela dlouhou dobu) donekonečna opakují?
  • Homosexualita, bisexualita
  • Klasické vztahy
  • Typy lidí (například lidi v autobusu, na diskotékách apod.)
  • Drogy, kouření
  • 10 nejkrásnějších.. (mužů, míst)
  • Fotky přírody, z různých destinací..
Také jste si toho všimli? Mě už to bylo do očí, protože tam tato témata vidím neustále. Pořád dokola. Ze začátku to bylo zajímavé, ale teď už je to celkem nuda.
Někdo by mohl namítat, že to jsou aktuální témata. No, v tomhle roce možná. Možná i v tom minulém. Ale nějaké týdenní události tam nenajde. Ty by byly užitečnější, ne?

Jaký na to máte názor vy?
Čtete články z hlavní stránky?

Velmi staré fotky na blogu #memories

15. března 2015 v 0:00 | Nany J |  Blog
Ahoj, po dlouhé době tu mám fotkový článek o blogu. Přidám sem jedny z nejstarších fotek, které mám v galerii. Schválně, jestli si vzpomenete, u čeho se tahle fotka objevila. Nekažte srandu a nehledejte si to na netu prosím, zkuste si tipnout, aspoň určitou rubriku :) A jak vzpomínáte na své začátky a prvotní fotky vy?

Nápověda: Dvoračky

Nápověda: Sláva

Nápověda: Přijdu si jako modelka

Nápovědu máte na obrázku :) Tady aby to bylo složitější,
tak chci přesné datum - a to už vám dovoluji hledat :D

A to by bylo vše. Rovnou říkám, že ti, co všechno poznali mě musí znát už pekelně dlouho a fakt mají můj obdiv. Pro nováčky, nebo pro affs to je ještě hodně stará záležitost, ale aspoň jste mohli porovnat můj vzhled (vlasy mám o dost delší, ksichtík už míň dětský a kvalitka fotek je také někde jinde :)

HAUL: DM, Mister*lady

12. března 2015 v 4:58 | Nany J |  Video
Ahoj, konečně jsme se dočkali dalšího videa, tentokrát opět holčičího - doufám, že to příliš nevadí. Po zbytek měsíce budou vycházet už jiná videa. Dnes tu mám haul, kde je kupa oblečení a sem tam nějaká kosmetika. S videem jsem si hrála přes tři hodiny, tak doufám, že výsledek stojí aspoň trochu za to (i když musím přiznat, že jsem na sebe pyšná už jenom proto, že původní video bylo šílené a přemýšlela jsem, jestli se vůbec do upravování pustit :D).

btw: neví někdo, proč vždycky stříhám videa do tak pozdních hodin?

Příjemné sledování :)



Nejoblíbenější kapela a jak jsem se k nim dostala | 3. den Music Challenge

11. března 2015 v 0:00 | Nany J |  Music Challenge
Ahoj, dnes tu mám pokračování music challenge. Zmáknutou jí mám velmi rychle, protože o mí nejoblíbenější skupině jsem už článek psala. Takže jen hodím odkaz a hotovo :) Ale abyste si nemysleli, že jsem se na vás úplně vyflákla, tak vám sem ještě hodím odkaz na článek, kde jsou skupiny, které poslouchám a vy mi napište, o které z nich bych měla napsat :) Záleží jen na vás ;)


CO POSLOUCHÁM << - všichni do komentáře povinně napsat, o jaké z nich bych měla psát :)

Mějte se krásně a poslouchejte dobrou hudbu ;)


Huh.. (Jarní prázdniny)

9. března 2015 v 2:36 | Nany J |  Ze života
Tak právě je čtvrt na tři v noci a já jsem konečně dohrála dalších 100 levelů v Trackmanii. Je to sice docela easy peasy hra, ale je děsně návyková, to mi věřte. Nicméně se dnes budu zabývat něčím jiným - pokusím se tak nějak shrnout prázdniny do jednoho kratšího článku. Ještě než začnu, tak bych vám strašně moc poděkovala za komentáře u minulého videa :3 Vím, že někdo má komentářů přes padesát, přes sto a tak, ale pro mě je přes 20 strašně moc - udělali jste mi obrovskou radost :)

Sobota
V sobotu ráno jsme s mamkou vyrazily do Německa. Cesta byla v pohodě, přečetla jsem dvě knížky (četla jsem asi až do osmi bez světla, ale pak už jsem neviděla absolutně nic :D) a poslouchala písničky. Po příjezdu jsem si dala parádní rizoto (ale skutečně parádní, dámy a pánové) a potom jsem už jenom šla chrupat.

Neděle
Odpoledne jsme si dali procházku a já trochu běhu - dům je, dá se říct, v kopcích a mně se skutečně nechtělo běhat do kopce a z kopce. Takže jsem třetinu cesty šla, třetinu běžela a třetinu opět šla. I tak jsem si to ale užila a trochu tělo nabudila. I když musím přiznat, že mi to bylo k ničemu, když se podívám na další dny :D

Pondělí
V pondělí jsme byly s mamkou nakupovat. Haul bude zítra, protože se mi nedělní video pokazilo (jinak yoga challenge bude, jen ji musíme znovu natočit :( ) a tak jsem se rozhodla, že ho nahradím právě haulem. Snad to nebude vadit.

Úterý
lehárko, filmíky, YT

Středa
lehárko, filmíky, YT

Čtvrtek
lehárko, filmíky, YT

Pátek
lehárko, filmíky, YT

Sobota
Cesta domů a stavění trampolíny :3 Brzo natočím nějaké video na trampolíně, tak se těšte :D

Neděle
lehárko, filmíky, YT
Ale abych nebyla tak suchá, tak jsem měla návštěvu ségry, která mě opět naučila plést takové ty náramky přátelství (mně se to fakt děsně líbí, jiným lidem to asi plést nebudu, nicméně sobě si jich udělám několik, mám ráda takové... natural náramky :D), taky jsme pokecaly a pomazlily se se Žolinkou (celá akcička skončila rozdrápanými kalhoty a přeskokem Žolinky přes moje rameno ;D). Také jsem byla asi hodinku na trampolíně, zkusila si salto (já se po zimě vždycky děsně bojím a pak si říkám: proč ses doháje bála, dyť to je v pohodě?! :D) a začala vymýšlet novou choreografii.

A to je asi všechno. Momentálně je půl třetí a já asi půjdu pokračovat v Trackmanii. Sakra, ta závislost dělá s člověkem divy!

A závěrem se omlouvám affskám, že jsem je o víkendu vůbec neoběhla, ale nebyl čas (jak vidíte ;D) :)


(starší fotka, ale docela se hodí k aktuálnímu stavu :D)