na Blog.cz

Ahoj, jelikož byl můj súpr-čúpr deník velmi dlouhý, tak jsem se rozhodla, že vás nebudu trápit a rozhodím ho na dvě části. Ještě se můžete těšit na Rakousko, ale to až tak za týden, takže nebojte, že bych vás zaspamovala zimními články, i když musím přiznat, že nápadů mám ažaž.

Člověk si myslí, že normálně vypadá hrozně,

pak vidí sebe v lyžarškém a uvědomí si,

že mu to vlastně normálně docela sluší :D

Ráno mě tátova přítelkyně vzbudila a šly jsme spolu pro bagety. Chození pro bagety je tady už takovou tradicí, díky svému věku jsem se tomu však dlouho vyhýbala. Až teď jsem už byla moc stará na to, abych si hodinku přispala a tak jsem vyrazila. Děs.. Nejhorší je projít v pekařství kolem těch makronek a vědět, že jsou potřeba přesně tři bagety. Na lyže jsme vyrazili hodně brzy, takže první jízda pro mě byla strašná. Znáte ten pocit, když se ráno probudíte, máte vylézt z postele a jít do koupelny a vám se tak strašně nechce a ani to nejde? No, přesně takhle vypadalo moje lyžování. O něco později jsem se už sebrala, ale musím přiznat, že mě děsně bolely nohy. Kolem dvanácté jsme se stavili na horké čokoládě. Mimochodem, nechápu, proč nám dal tři horké čokolády a jedno kafe, když jsme řekli: "One hot chocolatte with cream and one latté please." Ale nějak se to ujalo.. nakonec. Jelikož tyhle pauzičky a opalováníčko nesnáším, tak jsem vyrazila lyžovat o něco dříve. Za celou dobu jízdy (jinak jsem zjistila, že je docela fajn, když na nikoho nemusíte čekat, jedete si svojí (rychlou) rychlostí a navíc všechno na jeden zátah) jsem vymyslela kupu článků ohledně lyžování, ale můžu vám zaručit, že z těch desítek nápadů využiji asi jen dva, protože - jak jsem psala na začátku - nechci spamovat. Potom už jsem chtěla domů, nehorázně mě bolely nohy (přesněji řečeno to místo vedle malíčků, které mám o "něco málo" širší než ostatní). Když jsem přišla domů, dala jsem si vanu, dala si čínskou polívku a jen četla a četla. Alelůja, ať žijou moje nohy za to, že přežily!

Dneska jsme s taťkou prozkoumali jiné trasy, než jsem doposud jezdila. Hlavně se mi líbily červené sjezdovky - všechny byly krásně upravené a navíc byly poměrně blízko u sebe, takže se nemuselo přejíždět z jednoho konce na druhý. Super bylo také to, že když jsem se vyhrabala trochu výše, než na ty modré sjezdovky, mohla jsem spatřit ten dokonalý výhled. Všude samé hory, jedna vyšší než druhá, Mt. Blanc nedaleko, uprostřed naopak samé hotely. Musím říct, že jsem si to s tátou hodně užila. Je pravda, že on si se mnou moc nezalyžuje, protože jsem oproti němu pomalá, ale dal mi jasně najevo, že už zase jezdím o hodně lépe, než dříve, což potěší. Tenhle den se podle mě z celého týdne povedl nejvíc, i když uvidíme, co přinese pátek. Zásluhu na mé skvělé náladě má rozhodně taťka. S ním je to fakt super :) Nohy mě pořád hodně bolely, ale už se to dalo vydržet. I přesto jsem byla doma první. Ne že by mi to nějak vadilo, napustila jsem si vanu, dala si půlku bedny jahod a četla. Vážně tu mojí čtecí mánii nikdy nepochopím.

Když táta přivezl jahody, byla jsem v sedmém nebi^^

Dneska jeli chlapi na vzdálenější sjezdovky a my jsme vyrazily o něco později, protože jsme relaxovaly u kafe. Bylo pár komplikací s domluvou, ale lyžování jsem si užila, i když tolik boulí jsem v životě neviděla. Teď můžu s klidem říct, že jsem zvládla sjet červenou boulatou sjezdovku - a věřte, že to skutečně není jen tak. Domů jsme se všichni vrátili brzy, protože už nebylo skoro nic vidět. Já si v klidu četla a ostatní dělali scény s balením. Tak vypadala vlastně celý den :D

Cesta domů probíhala v pohodě, i když to vstávání v šest mě zabíjelo. Dala jsem si asi po sto letech Mekáče :3. Musím říct, že hory byly naprosto úžasné, ale chytila jsem dvě nové věci: zaprvé tam bylo mnohem více Čechů než obvykle a zadruhé tam bylo mnohem více zranění než obvykle. Jsem ráda, že naše parta přežila ve zdraví a že jsme si to všichni moc užili :)