Květen 2015

Jak to bude v červnu?

31. května 2015 v 23:06 | Nany J |  Blog
Ahoj, dneškem nám začal poslední měsíc školy, což je naprosto úžasné! Už jen 26 dní a budou prázdniny! Ale ještě před tím musí přijít jedna nepříjemná věc - pololetky. Pravděpodobně v tu dobu, co toto čtete, už mám za sebou děják a připravuju se na češtinu.

Samozřejmě dále pokračuje můj pauzový mód, ale myslím, že to není zas tak strašné, stále vydávám mnohem více, než jiné blogy a dokonce mi zatím vychází i obíhání. Ale v půlce června by se mělo (snad) všechno změnit, prostě starý dobrý režim. O prázdninách ale nastanou velké změny, prostě úplná úprava blogu s výjimkou designu - ten jsem měnila poměrně nedávno a jsem s ním moc spokojená.


Videa
4.6. - Nejoblíbenější rtěnky
7.6. - Show
11.6. - APPLE x WINDOWS
14.6. - Jak skladuji svou bižuterii
18.6. - Opravdová night routine
21.6. - Haul
25.6. - VINE: Balení na dovolenou

Jinak v tomto měsíci asi nebude nic zajímavého. Ty skvělé novinky budou až na začátkuč července, takže se máte na co těšit. Aby to ale nebylo tak nudné, určitě jste si všimli, že plánuji poměrně zajímavá, u mě neobvyklá videa. Snad se vám bude nejen téma, ale i provedení, líbit :)

Mějte se krásně, zmákněte pololetky a užívejte sluníčka, ahoj! :)

Někdo

30. května 2015 v 22:53 | Nany J |  Úvahy
Při čtení Příliš mnoho Kateřin mě napadlo spoustu věcí. V první řadě to, jak někdo může uvažovat tímto způsobem. Přišlo mi to neuvěřitelně působivé, protože já bych např. ve vztahu nikdy graf neudělala. Brát celou lásku jen jako matematiku... No to je jedno, už moc odbočuju, nicméně knížku si určitě přečtěte, já jí čtu podruhý, tak moc se mi líbila.
Také tam bylo až příliš často zmiňováno, že hlavní hrdina chce něco dokázat. To ostatně bývá ve všech knížkách od Johna Greena. A jak to mám já? Chtěla bych být "ta, která změnila svět" a "ta, kterou si budou všichni pamatovat"?

Ono by ani vlastně tolik nešlo o to, co bych na tom světě změnila. Je jedno, jestli by to byl stroj času, nebo světový mír. Spíš by mě zaujímalo, jak by to změnilo mě. Pohlíželi by na mě ostatní jinak? Zapsali by mě do učebnic a knih? Povídaly by si o tom ještě budoucí generace? Nebo bych byla jen dva dny na Nově a špitali by si o mně maximálně kolegové/spolužáci?
A co já samotná? Byla bych pořád stejný člověk? Asi těžko.

Kdo by nechtěl něco dokázat, něco znamenat? Vždyť takhle jen umřeme a bude na nás vzpomínat "jen" rodina a pár přátel, kteří ještě nemají alzheimera. Kdybychom ale udělali čin, na který nezapomene nejenom pár lidí, ale rovnou polovina světa, to by bylo něco. Děti by se to i v roce 3000 učily ve školách...

Víte, co mě docela mrzí? Že se dnes činy hodnotí úplně jinak. Prezident jednou zakopne (no dobře, možná ne jen jednou) a celá republika se tím baví ještě rok. Ale když někdo zachrání život zvířeti nebo člověku, nebo i více lidem, tak je to ve zprávách jeden den a druhý den si na to už nikdo nevzpomene. Kam ten svět spěje...

Bylo by zajímavé se někam zapsat, dosáhnout ve svém životě velkých věcí. Nebyla bych proti. Ale ani to není můj životní cíl. Nejdu za tím. Mým životním cílem je mít spokojenou rodinu, zaměstnání, které mě baví a zároveň mi aspoň trochu vydělává a pár přátel, kteří se mnou budou vždy držet. Už jen dosažení těchto věcí je obrovský úspěch, který musí potěšit snad každého.

Jak to máte vy? Chcete být NĚKDO?



Jak to teďka bude?

29. května 2015 v 7:11 | Nany J

Videoodpověď 21

24. května 2015 v 5:00 | Nany J |  Video
Ahoj, opět tu mám videoodpověď :) Vím, že teď byla dost často, takže nebojte, příští díl bude až v půlce června. A pozor, jak si všichni můžete povšimnout, video vidíte přímo z blogu! Když mi blog.cz odpověděl, tak jsem myslela, že se propadnu do země. Já si tady sice jako frajerka programuju svoje hry, ale zkusit to přes jiný prohlížeč, to mě nenapadlo. Safari mi sice hrozně moc vyhovuje, ale obětovala jsem se a nainstalovala google chrome, kde všechno jde, takže jsem fakt nadšená. A taky děkuji Standovi za radu, i když si teď přijdu fakt hrozně tupě :D

URČITĚ SI PŘEČTETE VČEREJŠÍ ČLÁNEK A ZANECHTE KOMENTÁŘ, MOC MĚ TO POTĚŠÍ :)


Příjemné sledování :)

Svaťák

23. května 2015 v 16:42 | Nany J |  Ze života
Ahoj, dnes tu mám shrnutí týdne. Musím uznat, že se docela povedl.. teda, až na pár výjimek. Jinak se omlouvám, že včera nebyl článek a ten dnešní vychází až později, ale důvod mám, dozvíte se :)

Pondělí
Pondělí bylo docela pohodové. Měli jsme jen pět hodin. Jediná zátěž byla matika, kdy jsme začali brát něco nového - a to vždy znamená, že se blíží test. Odpoledne jsem jela na koně a konečně jsem dostala školního koně, kterého jsem ještě nikdy neměla - Loreta -, takže můžu říct, že už jsem si v té stáji vyzkoušela všechny školní koně :) Byl moc hodný a ten cval.. ještě doteď na ten příjemných chod vzpomínám.

Úterý
Zase jsme v matice začali brát něco nového. Nikdo ničemu nerozuměl, ale zeptat se by byla sebevražda. Naštěstí jsme test nepsali. Zato jsme ale psali úvahu. Musím si zatleskat, splácala jsem sto věcí dohromady, jestli to byla úvaha, to netuším, jen se modlím, aby ocenila moji slovní zásobu, protože jsem se opravdu vyřádila. Ale jinak katastrofa. A to ani nebyla špatná témata, naopak si myslím, že si tu každý mohl vybrat: Já a můj počítač, Stále někam spěcháme, Slova, slova, slova... a stejně málo komunikujeme a Nejztracenější den byl ten, kdy jsme se nesmáli. Já si vybrala to druhé, protože to ke mně v poslední době dost sedělo. Ale když o tom tak zpětně přemýšlím, Já a můj počítač by bylo lepší. Dobré na tomto dni bylo, že jsme měli místo osmi hodin jen pět, což byl obrovský rozdíl - vždy mám před odjezdem ke koním tak patnáct minut na najezení a převlečení a takhle jsem měla dlouhý relax :3 Potom už tedy následovali koníci, dostala jsem Lupínka, který byl moc hodný. Zlatíčko moje. Pak se se mnou ještě pár minut ňuňal.

Středa
Den, na který si všichni naplánovali sebevraždu, aneb náš rozvrh: biologie, angličtina, matika, matika, fyzika. Už mi tu jen chyběla chemie. V matice jsme začali brát něco nového. Jop, každou hodinu nové učivo. Dohánění na konci školního roku? Těžko říct. Nicméně po dvou hodinách jsem si připadala jako tělo bez duše a mozku, chtělo se mi neuvěřitelně spát a celou fyziku jsem jakž takž přežívala. Po příchodu domů jsem se natáhla do postele a modlila se, aby už byl konec týdne. Extrémně vyčerpávající den.

Čtvrtek
Do školy jsem šla s docela dobrou náladou - věděla jsem, že mě čekají jen čtyři hodiny (a ještě lepší na tom bylo, že druhá skupina jich měla pět :D). Jenže dobrá nálada odešla po testu z matiky. Za ty tři dny se mi všechno, co jsem chápala, smíchalo do jednoho nekonečného příkladu, který nemá řešení. Vypočítala jsem jen jeden příklad a měla jsem ho dobře, jenže ne, já debil to škrtla a přepsala. Aspoň postup mám dobře, snad mi dá 4- :D Ale myslím, že kdyby nám na to dala o blbé 3 minuty víc, tak budu mít aspoň 3. Protože ke konci mi došlo, jak jeden příklad počítat, jenže "položte pera" přišlo moc brzo. Ještě je tu šance, že test počítat nebude, protože i ti největší šprti to měli celé špatně... snad jí to dojde. V půl jedenácté jsem se začla učit zeměpis a v jedenáct jsem ho uměla. Miluju sciocamp, miluju svojí představivost, miluju svůj "talent" na hrátky s jazykem. Snad jen díky tomu jsem se to naučila.

Pátek
Pff, to už mě čekalo šest hodin. Hrozný rozdíl, věřte mi :D. I tak jsem ho ale prožívala poměrně dobře, protože ŽÁDNÁ MATIKA. Jo, to byl ten nejlepší pocit na světě. Test ze zemáku by snad měl dopadnout na jedničku. Ani atlas jsem nepotřebovala. S Eliškou (kterou jsme ráno vyzvedávali) jsme si tiply, co v tom testu bude. Tiply jsme tři otázky a všechny tři tam byly. Už jsme se naučily, co do testů dává. Místo těláku (o kterém jsem měla dodatečně běžet kilák a už jsem na to byla psychicky připravená) jsme nosili nějaké stoly a kytka. Oprava: holky nosily kytky, já a milada a kluci stoly :D Jsme to ale kulturistky. Dnes jsem si taky uvědomila jednu věc. V pondělí o tom asi bude článek, ještě nevím, zda to mám napsat, ale asi jo. Potom už byly pohodové hodiny, kdy jsem jen tak relaxovala. A PAK HURÁ DOMŮ! Ani nevíte, s jakou rychlostí jsem šla domů - vlastně skoro běžela.
Jenže se vždycky něc musí zkazit, jak jinak. V půl desáté jsem v klidu ležela v posteli a dívala se na youtube a najednou jsem ucítila, že po mně něco leze - mravenec. A ne jeden. Na mé ruce byli tři a na stěně pár cenťáků ode mě jich bylo aspoň 100. Úplně jsem vyskočila z postele a šla hledat tátu. Do půl jedenácté se tam vysávalo, uklízeno, práškovalo a stříkalo. Za tu dobu jsem stihla brečet, rozklepat se a řvát. Prostě fakt hrozný. Někdy kolem půlnoci jsem usínala s vlastně docela dobrým pocitem, protože už nikde žádní mravenci, jen já, polštář, prostěradlo a peřina. Ten pocit, když je kousíček od vás tolik mravenců nepřeju nikomu. Nějaká kámoška vtipkovala, že je to ještě dobrý, co kdyby to byli pavouci. No, kdyby to byli pavouci, tak vám tu teď nepíšu, protože už nejsem mezi živými, nebo píšu z nemocnice po těžkém infarktu.

A dneska jsem uklízela, poflakovala se... a za pár minut plánuju, že začnu dělat něco do školy, protože je mi jasné, že zítra čas mít nebudu.

Jaký byl váš týden?

Videoodpověď 20

20. května 2015 v 21:26 | Nany J |  Video
Ahoj, dnes tu mám další videoodpověď. Docela by mě zajímalo, jestli se vám líbí prostředí, ve kterém nově natáčím. Chtěli byste na tom něco zlepšit? Mně se hodně líbí světlo, protože mám zepředu i z boku okno :) Co myslíte vy?

Příjemné sledování :)




Píseň, která musí být puštěna hodně nahlas | 10. den Music Challenge

19. května 2015 v 0:00 | Nany J |  Music Challenge
Ahoj, dnes tu mám klasicky music challenge, tentokrát s otázkou na písničku, která musí vyřvávat na plné pecky. Opět těžké rozhodnutí.

Mám ráda hudbu hodně nahlas. Na mobilu si i ten nejvíc uřvaný metal pouštím na maximum. Neříkám, že je to dobré pro moje uši, ale duše si jaksi oddechne. I když se učím, tak mám hudbu puštěnou naplno a vlastně mě to vůbec neruší.

Ale písnička, kterou bych potichu prostě nesnesla je jen jedna - a to It's my life od Bon Jovi. Panebože. To je jedna z nejkrásnějších písniček, kterou jsem kdy slyšela, s nejkrásnější hudbou, s nejkrásnějším textem - a ostatně i s nejkrásnějším Jonem. Proto jí nemám na vyzvánění apod., kdyby náhodu bylo tišší, tak bych asi umřela. Ne, vážně, tahle písnička, kterou zná snad úplně každý prostě musí být na nejvyšší hlasitost za každých okolností!




A co musí hrát naplno u vás?

3. díl - Editace | Jak na video

18. května 2015 v 0:00 | Nany J |  Jak na blog
Ahoj, po delší době tu mám článek pro všechny nezkušené a méně zkušené Youtubery. Minulé díly byly o Mluvení< a Technice<, tak se na ně určitě podívejte, abyste nebyli pozadu. Tentokrát to bude o editování videí, což je vážně oříšek. Samozřejmě tady nebude přesný návod, protože každý máme jiný program. Kdybyste ale čirou náhodou potřebovali něco s MovieMakerem, Sony Vegas Pro, anebo iMovie, můžete mi napsat :)

Střih
Střih je tou nejdůležitější věcí vůbec. Je to kouzlo, díky kterému se stane z půlhodinového kecacího (a také nudného) videa desetiminutové akční. Není třeba, abyste měli program, který v sobě má stovky efektů, střih je prostě to nejdůležitější. Video doporučuji sestříhat na co nejkratší, protože jak je známo, u nejkratších videí lidé vydrží nejdéle. Zároveň bych moc nedoporučovala střih každé dvě sekundy, toto už trošku vyšlo z módy a navíc je to střih specifický pro pár slavných youtuberů. Prostě a jednoduše - z videa vemte to nejdůležitější a to po nějakých delších kusech sestříhejte. Výjimku bych udělala u vlogů, kde je naopak pěkné, když se celý týden po krátkých sestřihech shrne do pár minut.

Efekty
S efekty bych nepřeháněla. Pokud točíte vlogy, kde je hodně střihů, tam si klidně nějaké zajímavé přechody můžete dovolit, i nějaký ten černobílý střih apod. U klasických videí to moc nedoporučuji, působí to potom hrozně přeplácaně a člověk se soustředí spíše na efekty, než na vaší řeč. Přechody dělejte co nejjednodušší a s efekty také hodně šetřete.

Intro a outro
(kdo by nevěděl, tak je to jakoby začátek a konec videa, u mých starších videí můžete vidět třeba outro :))
To záleží čistě na vás. Mě přijde obojí užitečné, na začátek přidáte něco, díky čemu si vás lidé zapamatují, třeba když si vezmu dřívější intro Teri Blitzen< (asi po 10 sec uslyšíte), tak to jsem poznala hned podle hudby. Outro mi přijde ještě lepší, protože můžete nakonec přidat všechny vaše sociální sítě, předchozí video apod. Tak o vás může člověk, který na vás narazil poprvé, zjistit více.

Hudba
Často se řeší, jestli do pozadí přidávat nebo nepřidávat hudbu. Já jí tam nedávám, mě osobně to trochu ruší, zvlášť je docela těžké vybrat hudbu, která by tomu videu "seděla". Rozhodně ale není od věci něco tiššího přidat k záznamu, který hodně šumí, pak to trochu překryje a zní to lépe. Nejhorší je zaručeně moc hlasitá hudba, kdy chvilkami youtubera ani neslyšíte. To už radši ten šum prosím.

Programy
Na závěr jsem se rozhodla, že vám zde napíšu dobré programy, se kterými mám aspoň malou zkušenost a mohu je doporučit. Všechny je najdete na internetu zdarma (samozřejmě vás k tomu nechci navádět, ale kdo by si je kupoval v obchodě, že ano? :D) Ty nejlepší jsou zvýrazněné, ale to neznamená, že by ty ostatní byly špatné, jen jsem s nimi nepracovala dlouhodobě.
  • MovieMaker (ten by měly mít všechny počítače s Windowsem)
  • iMovie (ten by měly mít všechny Macy)
  • Sony Vegas - asi nejlepší
  • Pinnacle Studio
  • Adobe Premiere Elements
  • Cyberlink Power Director
  • Avidemux

V čem stříháte videa vy?
Co je podle vás u editace videí nejdůležitější?



Metody učení

17. května 2015 v 0:07 | Nany J |  Video
Ahoj, dnes tu mám video, které by snad mohlo mít i nějaký přínos a to tipy na učení. Nebudou tu ale základní věci, které najdete úplně všude, řeknu vám něco o metodách, které jsem se naučila na jistém kurzu... ale to všechno ve videu :)

Jak bývá zvykem, blog.cz mi neodpovídá, takže na video opět musíte zdlouhavě klikat. Doufám, že vás to neodradí, u minulého videa třeba bylo o polovinu méně komentářů, než u jiných videí :(


Krásný narozeninový týden

16. května 2015 v 0:00 | Nany J |  Ze života
Ahoj, dnes tu mám shrnutí celého týdne. Dnes to možná bude trochu delší, ale věřte, že některé věci vážně stojí za to. Navíc výjimečně píšu tak, že po každém dni udělám zápisek, ne že se jako vždy v neděli rovzpomínám na to, co jsem dělala v pondělí.

Pondělí
Pondělí ráno bylo nanic. Byla jsem sice šťastná, že mi je 14, ale byla bych šťastná více, kdybych spala aspoň 3 hodiny. To jsem sice napravit nemohla, ale stejně se mi nálada rapidně zlepšila... ve škole netekla voda! Takže jsem se učili první polovinu hodiny, potom vyřešili formality s rodiči a šupky hupky domů. Ten nejlepší narozeninový dárek! S Eliškou jsme šly k nám domů, kde jsme se odhodlaně pustily do nového receptu - zdravých kuřecích nugetek. A musím uznat, že se nám to vskutku povedlo! Daly jsme si k tomu i zeleninu a prostě #healthy. Taky jsme si byly zajezdit na longu a skatu (hádejte, kdo mi long čmajznul ;)) a "cvičily" s Nikem (cvičení se tomu říkat fakt nedalo, jestli nepočítám pár lachtaních skoků). Kolem jedné hodiny jsem začala být unavená a tak jsem mou společnici tak trochu vyhodila. Chtěla jsem se učit na glády, ale ne, já šikulka usnula. Probudila jsem se kolem půl osmé večer a v osm už na mě čekala oslava. Dostala jsem nějaké dárky (ODKAZ NA VIDEO S DÁRKY), ale Macbooku jsem se dočkala až později. Táta je v tomhle vážně hrozný :D. A tak jsem celý večer strávila poznáváním mého nového kamaráda. Na glády jsem se začala učit kolem druhé noční hodiny.

Úterý
Zase jsem šla spát v půl páté. Glády jsem absolutně neuměla, protože mezi učením jsem hrála hry a dívala se na Comeback. Vstávala jsem zase totálně unavená, navíc jsem zjistila, že nemám žádné černé tílko, které jsem ke své sukni potřebovala, a tak jsem hledala a hledala, až jsem našla tričko, které jste mohli též vidět ve videu s dárky. Do školy jsem přišla s tím, že řeknu maximálně úvod. Šly jsme s holkami třetí. Za ty dvě prezentace jsem se to docela dobře naučila a vsadím se, že kdyby mě nechytla taková tréma, tak bych to řekla mnohem lépe. To se mi vlastně nikdy v životě nestalo. Ať šlo o školní referát či tancování před publikem, nikdy jsem větší trému neměla. Ale teď to na mě neuvěřitelně spadlo a i když jsem to jakž takž uměla, stejně jsem to celé přečetla. Mám dvojku, což je v pohodě, mohlo být hůř, aspoň mám výhodu, že trochu umím mluvit, tak jsem to četla hezky :D. U ostatních prezentací jsem občas usínala, občas se zasmála, ale že bych se dozvěděla něco převratného, to ne, až na nějaký internet věcí či co jsem prakticky všechno věděla. Odpoledne jsem stejně jako den předtím nešla na koně, protože se ještě holt musím doléčit. Za tu dobu jsem natočila video (které už je sestříhané a musím uznat, že po chvilce nepokojů jsme si s iMovie docela sedli), něco málo přečetla, napsala články na blog a začala se učit fyziku s tím, že zítra stejně asi nepůjdu do školy, protože píšeme z fyziky a to si kdyžtak nějak doplním, jinak se tam neděje nic zajímavého, zbytečná ztráta energie :)

Středa
Nešla jsem do školy, nebylo mi zrovna nejlépe. Čas jsem strávila hlavně úklidem pokoje a přeci jenom jse si taky dost poležala v posteli. Chvilku jsem se byla projet na longu, ale to byla asi pětiminutová záležitost, páč jsem se hned unavila. Jo a na glády jsme skončili poslední, takže vážně jsme měli "úspěch" :D Mě to nějak netrápí, spíš mi šlo o celkovou známku a ta je tuším 1 nebo 1- (teď fakt nevím). Takže pohoda, klídek, tabáček.

Čtvrtek
To už jsem do školy šla. Krásné ráno začalo s Deutsch, kdy jsem tam řekla dvě věty a zbytek tak nějak chillovala, pak přišla matika, kde jsem zjistila známku ze svého předešlého testu (ani nevíte, jak jsem byla nadšená, že to byla trojka - kvůli předělávání jedné pitomé zkoušky jsem druhou půlku testu nestihla, tak jsem byla ráda, že mám aspoň první část dobře) a po zbytek hodiny jsem se modlila, aby se náhodou nenaštvala a nerozdala nám testy - páč jsem pár hodin chyběla. I když bravo Nany, za tu hodinu jsi to docela pochopila a to úplně sama. Pak test z multikultury (nechápu význam předmětu), ten nic moc, pak ájina, nic moc, pak občanka, nic moc a nakonec jsem to zakončila literaturou, kde jsem se modlila, aby mě nevyvolala na čtení, protože jsem si klasicky četla dopředu :D Ježiš, já tady kecám hrozně dlouho blbosti o škole, no to je jedno. Odpoledne jsem byla s Davidem a oslavili jsme narozky. Byla to hrozná sranda, páč potom zkoušel jezdit na longu a totálně se vysekal. No a aby to bylo kompletní, tak já taky, protože jsem jako velká frajerka jela v crocsech, což není na long úplně ideální :D A večer se hrál hokej. Jéžiš, ti naši jsou takoví borci. Finy jsme rozdrtili, i když to ze začátku bylo docela napínavé. A teď je nějakých jedenáct hodin a já se musím ještě naučit celé právo na zítřejší test z občanky. Jo, představa právníka mě tak trochu opouští.

Pátek
Docela to šlo. Psala jsem občanku a překvapivě jsem to docela zmákla, i když na dvě otázky jsem potřebovala mého malého mobilního pomocníka. Myslím, že by to mohlo dopadnout docela dobře. O těláku se zrovna běžel kilák, tak jsem byla ráda, že jsem po myšlenkách, že bych na tělák přeci jenom šla, se rozhodla pro léčení z nemoci. A pak už to tak nějak plynulo. Odpoledne jsem taky nic moc nedělala, dala jsem si na oslavu víkendu vodnici (ehm, vždy dobře zkontrolujte těsnění, ještě teď mám kouř v pokoji :DD) a chillovala. A zítra bude hodně práce, takže se psychicky připravuju, abych to všechno vůbec stihla.

Heh, tak to byl celý můj týden. Vlastně nic extra zajímavého, no, ale tak musela jsem se pochlubit :D

CO VÁŠ TÝDEN?

A jéj, přišlo mi tričko k narozkám - přesně den po narozkách, jaká škoda.. je moc pěkné, ale je mi dlouhé asi po kolena a musíme si přiznat, že pánský střih není nic pro mě. Takže buď si ho nechám na spaní, nebo si z toho střihnu tílko :)

Co jsem dostala k narozeninám?

14. května 2015 v 0:00 | Nany J |  Video
Ahoj, dnes tu mám slibované video o tom, co jsem dostala k narozkám. Ne, pořád mi sem nejde vložit video, už jsem psala na blog.cz, tak snad se to nějak vyřeší. Doufám, že vám nevadí, že musíte náročně klikat na odkaz :D Musím se ale pochválit, že na to, že jsem v iMovie stířhala poprvé, tak to vypadá docela dobře. Příští video bude ještě lepší, to mi věřte, úprava mě začala hrozně bavit :3

Takže prosím i všechny lenochy, aby na vidko klikli, mrkli se a hodili sem koment :)



Píseň, jejíž text znám nazpaměť | 9. den Music Challenge

13. května 2015 v 0:00 | Nany J |  Music Challenge
Ahoj, dnes tu mám klasický středeční článek a to music challenge. Příští týden ji možná vynechám, protože mi přijde, že teď byla dost často, ale ještě uvidím.

Téma devátého dne mi přijde hrozně těžké - vždyť je tolik písniček, které umím nazpaměť! Minimálně půlka Green Day a The Kooks, prakticky všechno od Vypsané Fixy, něco málo od Queenů a The Beatles, hodila bych sem taky pár písniček, které zná snad každý, takové ty most popular prostě.

Ale existuje jeden text, který se mi narval do hlavy okamžitě, snad hned při prvním poslechu. Sice jí sem cpu už asi po páté, ale to víte, když je tak úžasná, tak sedí ke všemu - a to Boulevard of Broken Dreams od GD.

#právějsemzjistilažeminamacuasinejdedátvideodoflashcomámdělatsakra
...
Už jí tady stokrát máte, tak je to stejně zbytečné, ale do budoucna na to nějak přijdu, slibuju!


A jaký text se vám hned při prvním poslechu vryl do hlavy?
Pamatujete si texty písniček dobře?

VIDEOODPOVĚĎ

12. května 2015 v 21:11 | Nany J
Ahoj,
plánuji zase točit videoodpovědi, ale trochu jinak. Chtěla bych do nich dát i různé challenge (ale ne takové blbosti jako sněz citron s pastou apod.) A celkově bych ráda, abyste se třeba zeptali na nějaké filozofické otázky, nebo prostě něco životního, abych se pořádně zamyslela, ne jaká je tvá oblíbená barva a tak. Doufám, že vás tento nový typ videoodpovědí bude bavit. Samozřejmě to všechno namixuju, takže tam budou i klasické otázky.

NO A TEĎ UŽ JEN ZÁLEŽÍ NA VÁS, CO MI NAPÍŠETE :)



Happy Birthday Nany!

11. května 2015 v 23:34 | Nany J |  Ze života

AHOJ. JÁ JSEM NANY A JE MI ČTRNÁCT LET!

Ahoj, dnes mělo vyjít narozeninové video... ale nevyšlo. Má to hned několik docela pádných důvodů. Ostatně, já si vždy nějaké najdu :D Tak už to bývá.
Renderovala jsem ho asi stokrát. Dobře, nepřehánějme, ale třikrát určitě - což zabere tak šest hodin. Po třetím neúspěchu jsem se na to vykašlala a šla spát (bylo půl páté ráno). No a odpoledne jsem usnula. Takže jsem se probudila někdy kolem osmé hodiny večer a to už byla moje oslava. A tam se stal převrat, kvůli kterému jsem video nevydala ani později. Ano lidi, dostala jsem Macbook.
Video o dárcích bude ve čtvrtek (snad) a pravděpodobně ho už upravím v iMovie.. já se na to tak těším :3 Narozeninový tag asi nevydám, stejně to video nebylo nic moc, doufám, že to nebude vadit.
Doufám, že se na mě nezlobíte, protože jsem zase něco slíbila a nesplnila, no, klasika. Zítra vyjde nový článek s NORMÁLNÍM tématem, takže potlesk prosím. Vím, že to poslední dobou za nic nestálo, na affsky jsem fakt kašlala a videím i blogu jsem věnovala minimum času, ale ono to jinak ani nešlo, bohužel. Nebojte, o prázkách budou články každý den a videa možná i třikrát týdně, uvidíme...

Jinak můj aktuální stav: Zítra prezentujeme ty úžasné gladiátorky, já vůbec nevím, jak se to mám za jednu noc naučit (jojo, už mám vedle sebe red bull), ale budu muset, abych ještě nedostala kuli z čj za projev :D Jo a ještě obecně musím přiznat, že to nemáme rozvržené, ve škole to budeme dodělávat a ještě různě přehazovat, takže já budu ráda, když to všechno přečtu ve správném pořadí :D

Někdy ke konci týdne bude deníček, kde celý týden shrnu a myslím, že to bude velice zajímavé už jenom kvůli dnešku.

Tak se mějte krásně, já jdu ještě sledovat něco na yt (prokrastinace je děsná s*ině) a pak se vrhnu na glády... Ahoj!

BŮH UCTÍVEJ JEDENÁCTÉHO KVĚTNA!


Když se člověku vybijí baterky

8. května 2015 v 0:00 | Nany J |  Téma týdne

Ahoj, dnes tu mám po delší době článek na TT, které zní Člověk na baterky. Zcela upřímně jsem tohle téma na ostatních blozích hodně pročítala, moc jsem se na něj těšila, bylo mi jasné, že se může brát z mnoha pohledů, např. vztahů apod. Já zde popíšu mojí zkušenost, kterou jsem si v posledních týdnech prošla a stále procházím.

V určité době jsem přestala všechno časově stíhat. Bylo to kvůli škole - po horách jsem toho musela hrozně moc dohánět (musím se přiznat, že doteď nemám takové ty nepodstatné předměty ,ve kterých mi to docela jde jako je čeština, němčina nebo děják, dopsané). Někomu se to zdá, že si týden rychle doplní, jenže tu byl ten problém, že jsme hned potom jeli na lyžák, a pak už jsme zase psali testy, na které jsem samozřejmě neměla doplněné učivo. Tím pádem se mi trochu zhoršily známky - nic drastického, ale už to nebylo jako v minulém pololetí. A tak jsem se musela začít aspoň trochu učit. Znáte to. Já a učení, to nejde dohromady. Neříkám, že není víc lidí, které to vyloženě nebaví, ale já se ani pořádně neuměla učit, takže mi trvalo hrozně dlouho, než jsem narvala třeba chemii do hlavy (nové učivo tam samozřejmě ještě nemám).
A v poslední době na nás všechno hodili. Strašně moc testů, poslední úpravy gladiátorek (píšu to ve středu, zítra je termín odevzdání a ne, ještě to nemáme hotové) a řešení vymyšlených problémů mi taky zrovna nepomohlo, i když se mě to vlastně vůbec netýkalo, ale to víte, na náladě vám to nepřidá.
Učitelé asi nechápou, že náš život není o tom, že hned co přijdeme domů, tak se začneme učit. Řekla bych, že žijí v tom, že jejich předmět je jediný, který máme. Jenže potom je problém, když si tohle myslí pět učitelů a rázem máte práci na celý den. To je potom těžké, když ve čtyři přijdete domů, za deset minut jedete na trénink, ze kterého se vrátíte unavení v sedm, né-li později. A vy musíte udělat úkol na matiku, naučit se na test z biologie, vypsat slovíčka a to je ještě mírnější forma. Stejně to nestihnete, ve škole o přestávce místo courání po chodbách a užívání s kamarády sháníte po celé třídě sešit z matiky, protože učivo sice chápete, ale ani deset minut si na něj nenajdete. A ne, neříkejte mi, že je to o organizaci času. To se řeší, když máte volný den a místo šprtání jdete s kamarády ven. Učitelé ale rozdíl nevidí. Ještě řeknou, že celé dny trávíme na facebooku a nic jiného neděláme. Možná jsme generace, která tráví čas na počítačích, ale rozhodně to není v tomto případě dobrá výmluva. Já když chci mermomocí na noťas, tak jdu spát třeba ve tři ráno - do půlnoci dělám školu a ty tři hoďky si užiju na počítači.
Dostávám se k další věci - a to k tomu, jak do nás všichni hustí, ať chodíme spát brzo, protože spánek je pro fungování moc důležitý. Jo, kdyby bylo tak jednoduché ulehnout v deset a prospat se krásných osm hodin. Jenže když v deset nemáte ani polovinu důležitých věcí hotovou, tak se na to nemůžete vykašlat.

Rozepsala jsem se trochu více, než jsem plánovala, asi to je taky tím, že se potřebuji z toho vypsat. Už mě to vážně štve. Sakra, copak učitelé nechápou, že jsme teprve v osmičce. Dobře, v tercii na gyml, no bože. Fakt nevím, jak to bude vypadat v nějaké sextě (kdy je prý učivo z takových těch mých oblíbených předmětů jako je matika nejtěžší), ale už teď si přijdu jako robot, který denně musí udělat milion věcí, nemá skoro žádný volný čas a ještě si v duchu říká, že si musí toho mladého školního života užívat, protože než se naděje, tak bude brečet na posledním zvonění.
Z toho vyčerpání jsem se dostala do nemoci. Možná za to teda taky můžou čarodejnice a Majáles, ale zima mi nebyla a že bych byla nějak nevhodně oblečená, to také ne, takže s klidem dávám aspoň částečnou vinu tomu, že jsem vůbec neměla čas na odpočinek.

A co vy? Taky se vám v životě stalo, že jste už skoro nemohli fungovat? Že to nebyla klasická úvaha, ale totální vyčerpání? A jak jste s tím bojovali?