Někdo

30. května 2015 v 22:53 | Nany J |  Úvahy
Při čtení Příliš mnoho Kateřin mě napadlo spoustu věcí. V první řadě to, jak někdo může uvažovat tímto způsobem. Přišlo mi to neuvěřitelně působivé, protože já bych např. ve vztahu nikdy graf neudělala. Brát celou lásku jen jako matematiku... No to je jedno, už moc odbočuju, nicméně knížku si určitě přečtěte, já jí čtu podruhý, tak moc se mi líbila.
Také tam bylo až příliš často zmiňováno, že hlavní hrdina chce něco dokázat. To ostatně bývá ve všech knížkách od Johna Greena. A jak to mám já? Chtěla bych být "ta, která změnila svět" a "ta, kterou si budou všichni pamatovat"?

Ono by ani vlastně tolik nešlo o to, co bych na tom světě změnila. Je jedno, jestli by to byl stroj času, nebo světový mír. Spíš by mě zaujímalo, jak by to změnilo mě. Pohlíželi by na mě ostatní jinak? Zapsali by mě do učebnic a knih? Povídaly by si o tom ještě budoucí generace? Nebo bych byla jen dva dny na Nově a špitali by si o mně maximálně kolegové/spolužáci?
A co já samotná? Byla bych pořád stejný člověk? Asi těžko.

Kdo by nechtěl něco dokázat, něco znamenat? Vždyť takhle jen umřeme a bude na nás vzpomínat "jen" rodina a pár přátel, kteří ještě nemají alzheimera. Kdybychom ale udělali čin, na který nezapomene nejenom pár lidí, ale rovnou polovina světa, to by bylo něco. Děti by se to i v roce 3000 učily ve školách...

Víte, co mě docela mrzí? Že se dnes činy hodnotí úplně jinak. Prezident jednou zakopne (no dobře, možná ne jen jednou) a celá republika se tím baví ještě rok. Ale když někdo zachrání život zvířeti nebo člověku, nebo i více lidem, tak je to ve zprávách jeden den a druhý den si na to už nikdo nevzpomene. Kam ten svět spěje...

Bylo by zajímavé se někam zapsat, dosáhnout ve svém životě velkých věcí. Nebyla bych proti. Ale ani to není můj životní cíl. Nejdu za tím. Mým životním cílem je mít spokojenou rodinu, zaměstnání, které mě baví a zároveň mi aspoň trochu vydělává a pár přátel, kteří se mnou budou vždy držet. Už jen dosažení těchto věcí je obrovský úspěch, který musí potěšit snad každého.

Jak to máte vy? Chcete být NĚKDO?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu?

Ano-------- ;)))

Komentáře

1 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 31. května 2015 v 7:17 | Reagovat

Určitě by to bylo moc fajn. Dokázat něco a mít právem pocity štěstí, pocity hrdosti a pýchy, že jsem něco dokázala. Něco, co nedokázal nikdo jiný. Něco, co je ojedinělé a třeba i přínosné. Je to krásná představa, ale pochybuju, že budu právě já "Někdo". Spíš ne :-(. Ale tak někdy stačí, že na nás bude vzpomínat jen pár lidí... Kdybych byla třeba ten "někdo", možná by na mě vzpomínali všichni ostatní, ale co kdybych se zachovala špatně k mé rodině a ta by mě odsoudila. Co pak?  Možná by mě zrovna mrzelo, že moje rodina mě už nebere.... najednou by mi byla i pověst "Někoho" volná... protože bych hlavně chtěla zdravou, fungující rodinu...
Ale tak to je svět, nikdy nevíme co nám přichystá a kam nás osud nasměřuje :-)
Nicméně zakopnutí prezidenta je opravdu mnohdy důležitější než záchrana člověka/zvířete. Nádhera, opravdu. To je úžasný výsledek naší země....

2 maredifragole maredifragole | E-mail | Web | 31. května 2015 v 9:56 | Reagovat

Knížku Příliš mnoho Kateřin si plánuji přečíst snad půl roku, pořád se k tomu nemůžu dokopat, ale když o ní takhle hezky mluvíš. Tak se na ní kouknu :D

3 L. L. | Web | 31. května 2015 v 11:20 | Reagovat

:-) pěkné

4 Bella Me Bella Me | Web | 31. května 2015 v 12:19 | Reagovat

Knížku jsem nečetla, ale tvůj článek je naprosto skvělý. Krásné zamyšlení, které nejednoho člověka donutí si nad tímto tématem také zadumat.
Je pravda, že maličkosti se dnes strašně řeší a důležité, velké věci, které opravdu něco znamenají, jdou mnohdy stranou. Nicméně ještě jednou opakuji, že tento tvůj článek je opravdu pěkně napsaný. :-)

5 Vall Vall | Web | 31. května 2015 v 14:09 | Reagovat

Zajímavá úvaha :) Knížku jsem nečetla, ale chci si ji moc přečíst :)
S tím druhým odstavcem od konce dost souhlasím. Máš pravdu!

6 Simix Simix | Web | 31. května 2015 v 17:11 | Reagovat

~Čaué~
Graf? Matematika? ... Láska? Moc nevím, o čem je řeč, protože jsem tu knihu nečetla no :)
Každopádně to zní docela  zajímavě :)
V něčem by bylo dobré byl člověkem, který by změnil Svět a kterého by si každý pamatoval, ale na druhou stranu? Nevím... Asi bych nechtěla, aby se na mě úplně zapomnělo ...
Na Nově :D
Ale máš pravdu... Zapíšeš se do historie a nebo budeš jenom přechodná "BOMBA", zajímavá úvaha.
Ale mám na to stejný názor jako ty...
Chci být hlavně šťastná!
A myslím, že plno lidí, už NĚKÝM/NĚKDO jsou... Jsou tak nějak součástí něčího života a to už je taky docela dost ... Někdy má ale někdo pocit, že je sám a že se o něj nikdo nezajímá :)
Moc hezká úvaha a článek :)

7 hanienes hanienes | 3. června 2015 v 20:08 | Reagovat

O stejné věci jsem zrovna nedávno premyslela..:)
John ️ Green má naprosto dokonalé knihy... Možná je to klišé, ale clovek se u toho luxusně zamysli a zavede ho to do jiného světa..:)
Rozhodne bych se lidem do paměti zapsat chtela... Muj největší cíl v životě je neco dokázat. Nechci žít typickým stereotypním životem v dnešní době.. Chci delat neco, co me opravdu baví a dát do toho vsechno... Pomoct změnit lidstvo k lepšímu.. Najednou stranu, lidé se snaží třídit odpad... Razantně se kritizuje tyrani zvířat (s tím souhlasím!) apod... To, že např. nekdo utopí štěňátka, nebo týrá jakékoli zvíře je hned na Nově... Ale kde je rovnoprávnost? to, že denně umře ve velkých bolestech nespočet zvířat, které si pak dame jen tak k svačině jako nic... To si většina neuvědomuje. Diskuze o tom, jak maso potřebujeme je jedna věc. Ale to, že tim ubližujeme tvorům s city a nicime přírodu.. Věc druhá. A hlavně to bych chtela změnit. Omezit zlo a trápení... Ale asi můžu snít dál...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama