Prosinec 2015

Rok 2015

31. prosince 2015 v 0:00 | Nany J |  Video
Ahoj, takže je vás takhle vítám naposledy v tomto roce :) Je neuvěřitelné, jak rychle to uteklo. Ale s tím se nedá nic dělat... tak vám aspoň můžu popřát šťastný nový rok - a v rámci možností klidný Silvestr :D

Příjemné sledování :)


Vánoční atmosféra

28. prosince 2015 v 17:42 | Nany J
Sedím si v autě, koukám na krajinu kolem sebe. Těžko uvěřit, že je 26. prosince. Tipla bych to spíš na 26. září. Slunce mi pálí do očí a v autě ani není třeba topení. Jo, letos je to fakt zvláštní. A obávám se, že to bude každý rok horší.

Nemůžu tomu uvěřit. Ještě jsem ani nestihla chytit vánoční náladu a už je po Vánocích a pro většinu lidí začaly běžné dny, bez nějakého hlubokého významu. Já teda ještě budu díky rozdrobené rodině slavit mnohokrát, ale ostatní už se smířili s tím, že to všechno skončilo a teď je zase na rok klid. Ještě nedávno na sebe byli všichni hodní, milí, dali si dárečky, chytili se za ruce… to už je samozřejmě také pryč.

Víte, co mě docela štve? Že teď všichni přestali točit vlogy. Vlogmas totiž letos točil snad každý druhý youtuber a abych se přiznala, já se na tom snad stala závislá. Ačkoliv mnohdy nedělali nic výjimečného, musela jsem to vidět. A teď - konec. Je to stejné jako s atmoškou. Prostě už není. V rádiu už nehrajou koledy (pozn: před chvílí hráli When I come around od GD, docela si to vyžehlili :D). Cukroví už je téměř snězené. Ze dne na den je prostě všechno pryč. Jediné připomenutí přijde začátkem školy, kdy se ukáže, kdo všechno dostal nový telefon. So sad.

Co si o tom myslíte vy?

Jak zvládnout pololetky?

27. prosince 2015 v 1:10 | Nany J |  Video
Ahoj, dnes pro vás mám rychlý sestřih o tom, jak se jakž takž naučit na pololetky bez toho, aniž byste tím strávili několik hodin. Bohužel jsem zvuk nemohla nahrávat klasicky přes kameru, je to z počítače, takže kvalita zvuku není 100%, ale snad to nevadí :)


Píseň v jiné řeči, než je AJ | 27. den Music Challenge

25. prosince 2015 v 23:37 | Nany J |  Music Challenge
Ahoj, dnes tu mám po hrozně dlouhé době music challenge. Tahle challenge často vycházela, když jsem neměla nápady, ale teď mám na ni vyloženě chuť, přišlo to úplně najednou - a tak jsem si řekla, že nějaké články přesunu a challenge sem hodím ještě dnes :) Přeskočila jsem i několik dní, protože tam byla taková krapet depresivní témata a Vánoce mají být veselé (bohužel to ne vždy vychází, ale nechci sem tahat negativní věci), takže jsem si řekla, že to přesunu na jindy :)

Dnešní téma je jasné. Vybrala jsem si ho hlavně kvůli tomu, že to píšu v Německu, tak je to takové víc... sakra, teď mě vůbec nenapadá to slovo :D Nevadí, snad chápete :D (už vidím, že se takhle budu vyjadřovat v nějaké slohovce u maturity, to bude sranda).

Teď mě napadlo, že sem vlastně můžu hodit jakoukoliv českou písničku :D Ale těch už tu bylo relativně dost, tak se odprostím i od Česka půjdu na sever :D

Vybrala jsem samozřejmě Sabaton. Sice zpívají hodně anglicky, ale na švédštinu nezanevřeli. Já si sem tam něco poslechnu, preferuji anglické texty, protože těm aspoň trochu rozumím, na druhou stranu je zajímavé, jak se Joakimovi změní hlas, když přejde do jiného jazyka :) Co se písničky týče, tak Carolus Rex byla jasná volba - v aj mi přijde trochu lepší, ale pořád se mi hrozně líbí :) Opět je mi jasné, že to není pro každého, abych se přiznala, tak taky u affsek často přeskakuju hudbní články, protože poslouchají úplně jiné věci, takže v tomhle se na vás samozřejmě zlobit nebudu :D


A jaká písnička by to byla pro vás? :) (když teda vynecháte i ty české)

Veselé Vánoce!

24. prosince 2015 v 0:25 | Nany J |  Video
Ahoj,
tak dneska už to konečně je!! Už se nemůžu dočkat, co mě bude čekat pod stromečkem (sice většinu dárků vím, ale stejně je to vždycky skvělé) :) Letos jsem nechtěla točit žádnou show, ani nic podobného, jen vám nějak pěkně popřát :)


Omlouvám se za šum, ale rodina byla vedle, takže jsem šeptala a pak jsem to při editování musela dát na maximum, tak to bohužel jinak nejde, ale snad nevadí :)

A mrkněte se na předchozí články! :)

Recenze: L'Oréal Elvital Öl Magiquee

23. prosince 2015 v 15:53 | Nany J |  Recenze

Ahoj, je sice den před Vánoci, ale abych se přiznala, tak ho Vánočně vůbec neprožívám. Sice sedím u televize a už nějakou dobu sjíždím pohádky, ale plně si uvědomuji, že mě to nenaplňuje tolik, jako dříve. Takže jsem raději vzala do ruky foťák a popadla věc, na kterou chci už nějakou tu dobu udělat recenzi - jedná se o (zázračný) olej na vlasy.

Kde koupit: Já ho dostala, ale je k sehnání např. v DMku
Cena: cca 250Kč
Množství: 100ml

Předsevzetí a podobné radosti

21. prosince 2015 v 18:25 | Nany J |  Ze života
Jojo, už zbývá jen pár dní do začátku roku 2016. Přichází 1. leden a s ním i takový zvyk, jako je u Vánoc stromeček nebo kapr - PŘEDSEVZETÍ. Dává si ho snad každý. Ale lidí, kteří ho opravdu splní, je trochu méně. Trochu…

Já jsem si vždycky také nějaká ta předsevzetí dávala. Samozřejmě šlo o úplně běžné věci jako zhubnout, zlepšit se ve škole, nebo si udržet v pokoji pořádek. Těžko říct, jestli mi něco z toho vydrželo déle jak měsíc. Je pravda, že jsem obvykle vydržela víc, než mé okolí, které s tím po pár dnech seklo - to bude asi ta má býčí povaha plná odhodlání a vytrvalosti. Na druhou stranu se zde objevila netrpělivost, protože výsledky nebyly hned, takže jsem s tím stejně skončila a řekla si, že příští rok budu mít znovu šanci.
Přes jaro i léto jsem si tak nějak lebedila s představou, že 1. ledna začnu a že tentokrát to vydržím. Jenže čím blíž se toto datum bylo, tím více jsem se začala strachovat, že to nezvládnu. Že zase po nějaké době skončím bez výsledků a s ještě nižším sebevědomím. Tohle jsem prostě nemohla dopustit.
A tak jsem se jednoho podzimního dne rozhodla, že nemá smysl čekat na datum, které je konec konců spíš demotivační. Musím začít hned. Začala jsem se do školy připravovat o něco více. Šprtík ze mě sice nikdy nebude, na to prostě nejsem, nedokážu sedět nad učením moc dlouho a pokud to není nezbytně nutné, tak se vlastně ani učit nechci. Nicméně jsem do toho dala trochu víc, všechny známky jsem vytáhla a celkově jsem zjistila, že mě hodinka učení nezabije a aspoň dělám něco užitečného.
Dalším bodem byl pořádek. Od léta jsem měla krásnou velkou skříň, takže se z hromad oblečení rázem stal nějaký systém. Abych pravdu řekla, uklízení pro mě nikdy nebylo nějakým velkým problémem. Byly dny, kdy mě to dokonce bavilo. Problém je udržení. Nezvládám ani tak jednoduché pravidlo, jako: "Vše, co vytáhneš, po použití ukliď." Ono opravdu nic jiného není třeba, jenže jsou dny, kdy přijdu pozdě domů a jediné, co chci, je postel-spánek, takže oblečení hodím na židli, tašku s učením nechám plnou (což znamená, že ráno všechno ve stresu vyházím a nikam to neuklidím), večeři se z postele ani nenamáhám odnést a přeci nebudu chodit tak daleko ke koši, abych vyhodila jeden… dva… tři kapesníky. To se nevyplatí. A pak už jde všechno tak nějak samo. Kdybych měla shrnout tento pokus, tak si dovoluji říct, že oproti minulosti jsem se hodně zlepšila, bordel už je o dost menší, kytky neumírají a dokonce si můžu i zacvičit, protože je tam dostatek prostoru. Není to dokonalé, ale nějaké zlepšení tam 100% je.
A poslední velký bod - cvičení. Vždycky jsem to měla tak, že jsem začala, chvilku vydržela a pak konec. Ale teď už to prostě nešlo. Sešlo se několik věcí, kvůli kterým bylo skoro nutné zhubnout. Ještě nikdy v životě jsem nebyla tak namotivovaná. Dost jsem si o tom načetla (nebojte, ne články z Krásné.cz apod.), sestavila si nějaký rozumný jídelníček a našla si cvičení, která nejsou úplně zabijácká, ale už přeci jenom vyžadují nějakou sportovní zkušenost.
Cvičení zvládám dobře. Vždycky jsem byla sportovní typ, i když to tolik není vidět, ale i když vezmu obyčejný tělák, tak mám prostě lepší výsledky, než většina. Je fakt, že zrovna včera jsem našla nějaké video na zadeček. Byla jsem v půlce a totálně jsem umírala. Nohy mi hořely. Ale vzpomněla jsem si na všechny věci, které mě doteď motivovaly, na lidi, kteří na mě nebyli zrovna hodní a taky jsem si asi milionkrát řekla: "Jsi silnější, než si myslíš." A já to zvládla! Byla jsem na sebe pyšná. Překonala jsem další překážku, posunula se blíž k cíli.
Se stravou to bylo trochu horší. Jsem hodně vybíravá. Hodně. Zeleninu jím pouze syrovou a to ještě opravdu minimum druhů. Ale šla jsem do sebe. Rovnou jsem si ujasnila, že když si občas dám něco, co není úplně dokonalé, že to nevadí. Že si s tím nemám dělat starosti. Zvýším dávku cvičení a bude to vyrovnáno. Hlavně si úplně nezkazit náladu kvůli tomu, že si nedám kousek čokolády. A docela to jde. Teď o Vánocích se cukroví nějak nebráním, ale nepřeháním to. Dávám si ho hlavně ráno a třeba tři kousky. Jsem spokojená.
A víte, co je na tom všem nejlepší? Že mě to baví! Už to nedělám jen kvůli postavě, už to dělám kvůli tomu, že mě to baví, i když to není jednoduché. Ale miluju výzvy a ještě vím miluju, když ty výzvy plním!

Jak bych to shrnula? Nečekejte na začátek ledna, na nový, čistý rok. Je opravdu malá pravděpodobnost, že to zvládnete. Nechci vás podceňovat, ale mám své zkušenosti - a okolí. Nejlepší je začít teď! Je mnohem větší pravděpodobnost, že to dotáhnete do konce. Tak na co čekáte? Začněte si svá přání plnit!



We Wish You A Metal Christmas

18. prosince 2015 v 23:50 | Nany J |  Ze života
Zdravím všechny.. jojo, po týdnu. Některé affsky už jsem tak 2-3 týdny neoběhla, taky dobré.

Stejně mě vždycky pobaví, když se řekne: "Vánoce, svátky klidu a pohody." Já osobně se tenhle měsíc skoro nezastavila a každé volné odpoledne pro mě bylo něco výjimečného. Pořád jsem někde běhala, 2x týdně koně, jednou programování, asi milionkrát v nákupním centru (kde jsem jen tak mimochodem utratila své listopadové, prosincové a dokonce i lednové kapesné za dárky pro blizké (kterých mám trošku moc) a kde jsem navíc ztrácela nervy s triliardou dalších lidí), taky jsem se zase nějak aktivně pustila do cvičení, což znamenalo o 30-60 minut denně méně a aby toho nebylo málo, tak jsme psali asi tři testy z matiky a k tomu milion dalších testů z jiných předmětů. Jo, tak nějak bych shrnula prosinec. Prostě klid a pohoda.

Ani nevíte, jak jsem šťastná, že jsou prázdniny. A celkem děkuju našemu ředitelovi, kterého sice běžně úplně v lásce nemám, ale za ředitelské volno na pondělí a úterý jsem opravdu vděčná. Strašně mi psaní chybělo. Abych se přiznala, tak takové ty zajímavé úvahy nebo neuvěřitelné tipy ani ne, spíš takové to pohodové vypsání o tom, jak se vede a tak. Asi je to z tohoto poměrně neupraveného textu poznat :D

A co se ještě dělo zajímavého? Tak například byl projekt občan. Co to přesně je vysvětlovat nebudu, je to na delší dobu, ve zkratce se jedná o větší referát, na kterém se pracuje půl roku, dělá ho celá třída rozdělena do čtyř skupin a v závěru proti sobě bojuje Áčko a béčko. Náš projekt byl jednoznačně lepší, měli jsme lepší prezentaci, lepší oblečení (všechny holky přišly v šatech/sukních, u nich měly snad i tepláky), lepší chování, lepší problematiku a hlavně jsme při závěrečném hlasování byli spravedliví (naše třída hlasovala i pro druhou, mezitím co oni hlasovali jen pro sebe). Fajne, ne? Já jsem byla ve 3. skupině, která se umístila na 3. místě z 8, což není koneckonců vůbec špatné, zvlášť se mi zamlouvala odměn - poukázka na 100Kč do Luxoru, to už jsou docela dobré peníze.

Poslední dobou fakt hodně ujíždím na hudbě, dřív jsem ji teda také milovala, ale nebyla jsem do toho tolik zažraná, abych ji musela poslouchat 24/7. Teď už jo. Když nepočítám Sabaton, který je prostě nej navždy, tak mě dost baví Gunsni a AC/DC - aktuálně mi hraje Back in black (teď si hlavně nemyslete, že jsem ta, co zná tři nejznámnější písničky a potom říká, jaká je velká fanynka, to prosím ne, jen mi to teď zrovna náhodně vyjelo :D). A samozřejmě milion dalších kapel. A taky jsem si zamilovala Hello od Adele - není to můj oblíben žánr, ale ten hlas je prostě boží.

Teď už budu jen jeden den doma a pak šupky hupky do Německa. Musím ještě uklidit, sbalit si, nafotit něco na votočvohoz.. mám co dělat :D K tomu jsem nastydlá a bolí mě hlava, což mi práci příliš neulehčuje.

Ale abyste si nemysleli, že mám hroznou náladu a že si pořád stěžuju - tak to není. Jen jsem na začátek potřebovala smést tu negativní vlnu, aby bylo ke konci článku veselo. Ve škole se mi jakž takž daří, matiku a chemii mám nakloněnou ke trojce, ale ještě není nic ztraceno a mám docela slušnou šanci dát to na dvojku, zvlášť po vydařeném testu z matiky a zkoušení z chemie (teda, já osobně bych si dala trojku, ale učitelka je prostě supr a dala mi jedna mínus :D). Jinak mi to vychází tak nějak normálně, prostě kolem 5 dvojek s tím, že pololetkami můžu všechno vytáhnout (anebo zkazit :D).

Na koníkách se mi teď taky docela daří, v pondělí jsme s Alfíkem skákali a na to, že je to poník (veliký, ale přeci jenom), tak to dával hodně dobře, jednou skočil tak, že jsem to nečekala a trochu vyletěla, prostě pytel brambor na zádech, klasika :D, v úterý jsem zase jela na Lupínkovi a nacválal krásně, dokonce i na pravou ruku, která je pro něho obtížná, byla jsem dost happy.

Jinak, omlouvám se, že nevyšlo GRWM ke stromečku, ale bohužel se mi to celé nějak nepovedlo, fotky sice vypadají dobře, ale video je na nic, pořád jsem byla mimo záběr, bylo to rozostřené a úplně nemám čas to přetáčet, takže letos se nedá nic dělat :( .

To by bylo asi všechno, doufám, že jsem tady objasnila všechnu svou neaktivitu a ukázala vám zase kus ze svého života :) Mějte se krásně!


TAG: Nosím/nenosím

13. prosince 2015 v 2:36 | Nany J |  Video

Příjemné sledování :)


Vánoce jak (ne)mají být

10. prosince 2015 v 17:31 | Nany J |  Video
Příjemné sledování :)

Že prý nejsme vytížení?

8. prosince 2015 v 22:30 | Nany J |  Ze života
Ahoj, dnes (trochu později, ale přece) pro vás mám článek, který jsem plánovala napsat už hrozně dlouho. Přijde mi totiž, že si dospělí myslí, že jsme v našem věku absolutně nevytížení a že máme pohodový život. A přitom to tak mnohdy není.

V první řadě bych ráda řekla, že souhlasím s tím, že jsou naši rodiče a jiní dospělí hodně vytížení. U nás doma to je často tak, že táta přijde kolem sedmé z práce, dá si sotva půlhodinky pauzu a už znovu pracuje do půlnoci. Není to tak vždy, ale i ten jeden den je potom strašně vyčerpávající. A i když takový den nemá, musí řešit mnoho jiných věcí, které prostě nejdou odložit. Jsou samozřejmě dny, kdy naopak nemusí dělat skoro nic. Je to vyvážené.

Dospělí žijí v tom, že přijdeme kolem 13:00 ze školy domů, uděláme dva úkoly a máme celý den volný - třeba pro sezení u televize nebo noťasu. Ne, tak to skutečně není. Často přijdeme domů podobně jako rodiče, k tomu máme na další den 5 úkolů, 2 referáty, 2 testy - samozřejmě to většinou bývá nepochopitelná matika, u které nestačí vypočítat dva příklady. Opět zdůrazňuji, že takhle to není každý den, na druhou stranu je to poměrně často - vlastně docela podobně, jako u rodičů.

Když přijde táta do pokoje a vidí mě u počítače, asi si nějakou "lenošskou" představu udělá - jenže to ještě neví, že píšu čtenářák, nebo se zrovna snažím rozluštit oskenované sešity z doby, kdy jsem chyběla. Jo, jsou dny, kdy jen koukám na youtube nebo něco hraju - je to ale stejný čas, který stráví rodiče např. u televize.

A to jsem tu vůbec nepsala o tom, že máme mnoho kroužků - já osobně mám něco 3x týdně a stačí mi to - moje kamarádka má něco prakticky každý den, včetně víkendů. To je teprve síla - vemte si, že kroužek trvá třeba hodinu a dohromady hodinu (cca) trvá doprava na něj/z něho. Máme dvě hodiny k tomu všemu. Pohoda, že?

Samozřejmě, že to má každý jinak. Já to soudím z mého pohledu a ze zkušeností kamarádů.

Co si o tom myslíte vy?

Nejlepší pokoj #3

6. prosince 2015 v 19:00 | Nany J |  Video
Příjemné sledování :)

Plán článků na příští týden:
Po: -
Út: Že prý nejsme vytížení?
St: -
Čt: Vánoce jak (ne)mají být
Pá: -
So: OUTFIT: Winter is here!
Ne: TAG Nosím/nenosím

Všechno jde...

5. prosince 2015 v 19:47 | Nany J |  Ze života

... když se chce!

Ahoj, dnes tu pro vás mám takový motivační/úvahový/tipový/životní článek, ke kterému mě přivedl jeden člověk. Člověk, který mě nezná. Ale jeho zná přes milion lidí. Správně, řeč je o Gogovi, youtuberovi, který před pár dny přišel s písničkou "MŸSLI", která se za tu dobu stihla dostat mezi jeho nejsledovanější videa (aktuálně má kolem 1 500 000 shlédnutí). Celý ten text mě donutil zamyslet se. Přeci jen to má neuvěřitelnou hloubku, i když je to celkově pojato s vtipem. Celé poselství bych shrnula tím, že všechno jde, když se chce. A to nejen dostat se na vrchol CZ/SK youtube scény.

Každý člověk má nějaký sen. A nemusí to být jen stereotyp ve stylu, že až budete starší, budete mít skvělého partnera, děti, dobré zaměstnání. Může to být naprosto cokoliv. Procestovat celý svět. Podívat se do vesmíru. Vyhrát oscara. Založit si vlastní cirkus. COKOLIV.

Většina lidí si myslí, že budou do konce života pouze snít. Ale proč sakra? Nic není nemožné! Máte snad nějaký dobrý argument pro to, proč byste se právě vy nemohli podívat do vesmíru? Nikdo neříká, že je to jednoduché. Nikdo netvrdí, že pro to nebudete muset něco obětovat. Ale rozhodně vám nikdo nemůže navykládat, že něčeho takového nedosáhnete!

Když do toho dáte všechno, může se i bláznivý sen stát skutečností.

Tipy na dárky

3. prosince 2015 v 15:00 | Nany J |  Video
Příjemné sledování :)

Jak to bude v prosinci?

2. prosince 2015 v 12:00 | Nany J |  Blog
Ahoj, dnes tu mám takovou tu informační klasiku - v tomhle roce poslední! Nemůžu uvěřit, že to tak strašně rychle uteklo. Příští rok mi už bude patnáct. Přitom mi přijde, že to není zas tak dávno, co jsem si hrála ve školce a hádala se o plyšáky. No nic, jdeme na ty informace :)