Červenec 2016

A proč tu vlastně jsem?

27. července 2016 v 0:00 | Nany J

Zanedlouho to bude šest let, co tu jsem. A za tu dobu se mě na otázku "Proč ten blog máš?" zeptalo opravdu hodně lidí. A ačkoliv se otázka moc neměnila, moje odpověď nikdy nebyla stejná.
Blog jsem začala s myšlenkou, že je zbytečné psát si něco do Wordu, když si to stejně přečtu jen já. Že prostě není od věci se se svojí tvorbou podělit. A přesto, že jsem si v té době psala jen povídky, blog jsem vedla úplně jiným směrem - beauty a lifestyle.
I když toto téma nebylo dříve rozšířené takovým způsobem, jako je teď, našlo se pár holek. A k těm jsem neuvěřitelně vzhlížela. Někdo měl za vzor Katy Perry, někdo Justina Biebra, já měla Lady Vanilku. Hltala jsem každý její článek (zpětně si uvědomuji, že občas psala pěkné blbosti a já jsem se jimi poté inspirovala, teď už se nad tím můžu jen usmát), psala jí dennodenně komentáře a byla taková ta typická fanynka.
Tím pádem se moje odpověď "Nechci psát do šuplíku." změnila na "Chci, aby byl můj blog hodně navštěvovaný, abych byla obdivovaná a - ačkoliv to nyní nerada přiznávám - abych byla prostě jako Lady Vanilka.". Rozhodně jsem se nikdy nedostala do fáze, kdy bych ji kopírovala, styl psaní jsem si zachovala a ani témata jsem moc neřešila. Což se mi na sobě zpětně líbí - i když jsem byla menší, uvědomovala jsem si, že napodobování někoho nemá smysl.
Nyní se dostáváme do doby, kdy mi bylo kolem třinácti let. A abych řekla pravdu, za tuhle část se asi nejvíc stydím. V té době jsem si začala všímat toho, že blogerky sem tam něco dostanou zdarma, mají placené reklamy, mohou zdarma chodit na různé akce... Moje plány se změnily. Opravdu jsem asi půl roku psala články jenom kvůli tomu, aby mě objevil nějaký server a mohl si u mě udělat reklamu. Samozřejmě, že jsem tehdy absolutně ignorovala fakt, že se moje návštěvnost hodně liší od blogerek, které něco propagují, prostě jsem si jela svoje a myslela jen na to, že nebude trvat dlouho a i já se dostanu k něčemu takovému dostanu. Nebude pro vás překvapením, když vám napíšu, že jsem ke spolupracím přišla až poté, co tohle období "Dělám to pro spolupráce." skončilo a já se tak nějak smířila s tím, že tudy cesta nevede a psala jako dřív.
Od té doby už bloguji opravdu jen kvůli tomu, že mě to baví. Jsem ráda, že mám pár stálých lidí, co můj blog neustále čtou, komentují a drží při mně. Sice to nedokážu porovnat, protože jsem tu druhou stranu nikdy nezažila, ale opravdu si myslím, že je lepší mít takovouhle malou základnu, než stovky lidí, kteří o vás ví, ale k nikomu z nich nemáte vztah, a i pravidelně komentujících lidí si postupně přestanete všímat.
Za poslední dva roky, co se můj přístup změnil, mi přišlo mnoho různých nabídek. Musím říct, že většinu z nich jsem odmítla. Dřív bych asi kývla hned po první milé větě, ale dnes si všechno dobře rozmýšlím. Pro příklad tu mám dva příklady. Nejdříve se jednalo o nabídku samolepek na zeď. Byla to taková první nabídka nějakého produktu, takže jsem z toho byla nadšená. Na druhou stranu jsem si ale hned řekla, že tohle nemůžu přijmout. Samolepky na zeď se mi většinou nelíbí, v pokoji na ně stejně nemám místo a co s tím jinak, že? Navíc se to ani nehodí do témat, o kterých píšu. Nejdřív vyjde mnoho deníčků, poté pár recenzí na knížky či kosmetiku a najednou samolepky na zeď? Prostě by to byl špatný krok. Druhá nabídka se týkala recenzování krému. Že by mi ho zdarma zaslali a já bych do dvou týdnů napsala recenzi. Ne jsem řekla ze dvou důvodů. Tím prvním, důležitějším, byl ten, že krém byl na suchou pleť. A já suchou pleť prostě nemám. Tím pádem byla malá šance, že by mi vyhovoval a recenze by tím pádem byla negativní. Teda, ne že by byl problém napsat negativní recenzi, šlo mi jen o to, že bych ji psala úplně zbytečně, když jsem dopředu věděla, že to ok nebude. A druhým důvodem byla krátká doba. Napsat recenzi na krém za dva týdny? Zrovna pečující kosmetika se většinou musí testovat alespoň měsíc, aby si na ni člověk mohl udělat názor. Tak jsem odmítla i tuto nabídku.
Dnes můžu říct, že se o pár spoluprací snažím, sem tam nějaké značce napíšu, ale na otázku už bych neodpověděla jinak, než "Bloguju, protože mě to baví. Ráda píšu, ať už o svých zážitcích, nebo o nových produktech, co jsem vyzkoušela, mám ráda komunikaci se čtenáři, je skoro až neuvěřitelné, že jsem díky blogu poznala tolik lidí, někteří z nich jsou dokonce moji dobří přátelé. Navíc mi toho blog do života tolik dal. Tolik mě toho naučil. Bez blogu bych dnes byla úplně jinde, moc dobře si to uvědomuju. Bloguju, protože to je jedna z nejlepších činností, jakou jsem kdy dělala."

Tímto článkem jsem jen chtěla přispět k tématu týdne, další moje články najdete na blogu: nany-j.blogspot.cz